Quilmesaurus

Quilmesaurus byl rod dravého (teropodního) dinosaura z čeledi Abelisauridae a kladu Furileusauria, žijícího v období svrchní křídy (stupeň kampánmaastricht, asi před 83 až 71 miliony let) na území dnešní severní Argentiny. Formálně byl popsán roku 2001, typový druh je Qilmesaurus curriei.[1]

Quilmesaurus
Stratigrafický výskyt: Svrchní křída, asi před 80 miliony let
Quilmesaurus (v popředí) a sauropod Saltasaurus
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaplazi (Sauropsida)
Nadřáddinosauři (Dinosauria)
Řádplazopánví (Saurischia)
Podřádteropodi (Theropoda)
InfrařádTetanurae
ČeleďAbelisauridae
TribusCarnotaurini
RodQuilmesaurus
Coria, 2001
Binomické jméno
Quilmesaurus curriei
Coria, 2001
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Objev a popis

Tento středně velký teropod měřil na délku asi 5,3 až 6 metrů[2] a patřil tak k menším abelisauridům.[3]

Rodové jméno je odvozeno od názvu Quilme, místního domorodého indiánského kmene. Druhové jméno je poctou kanadskému paleontologovi Philipovi J. Curriemu. Ve stejných sedimentech souvrství Allen byly v roce 2005 objeveny další fosilní pozůstatky, patřící zřejmě příbuzným teropodům.

Reference

  1. Coria, R. A. (2001). A new theropod from the Late Cretaceous of Patagonia. in Tanke, D. H. et Carpenter, K. (eds). 2001. Mesozoic Vertebrate Life, Indiana University Press: 3-9.
  2. Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.
  3. Grillo, O. N.; Delcourt, R. (2016). "Allometry and body length of abelisauroid theropods: Pycnonemosaurus nevesi is the new king". Cretaceous Research. doi: 10.1016/j.cretres.2016.09.001

Literatura

  • Coria, R. A. et. Salgado, L. (2005). Last Patagonian theropods. in Carpenter, K. 2005. The Carnivorous Dinosaurs, Indiana University Press: 153-160.
  • Filippi, L. S.; et al. (2016). A new brachyrostran with hypertrophied axial structures reveals an unexpected radiation of latest Cretaceous abelisaurids. Cretaceous Research, 60: 209-219.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.