Pustoryl věncový

Pustoryl věncový je opadavý keř dorůstající výšky 2 až 4 metry. Větve jsou vzpřímené, široce vystoupavé. Letorosty jsou žlutavě hnědé, lysé nebo roztroušeně chlupaté, starší větve jsou tmavě hnědé s papírovitě se odlupující borkou. Listy jsou vejčité až široce vejčité, 4 až 10 cm dlouhé, 2 až 4,5 cm široké, na bázi široce klínovité, na vrcholu dlouze zašpičatělé. Na okraji jsou zubaté se 6 až 11 zuby na každé straně, v dolní třetině čepele téměř celokrajné. Žilnatina je od báze trojžilná. Na líci jsou lysé, na rubu chlupaté pouze na hlavních žilkách a s chomáčky chlupů v paždí žilek.

Květy jsou nažloutle bílé, silně vonné, 2,5 až 3,5 cm široké, uspořádané po 5 až 9 v hroznech. Stopky květů jsou lysé nebo pýřité. Kalich je lysý. Korunní lístky jsou na vrcholu zaokrouhlené. Češule je lysá, pouze s nemnohými chlupy na bázi. Tyčinek je asi 25. Kvete v červnu až červenci. Tobolky jsou kuželovité, 6 až 8 mm dlouhé, s vytrvalým kalichem.[1][2]

Druh je původní pravděpodobně v jižní Evropě a na Kavkaze. Vymezení oblasti původu není vzhledem k dlouhé historii pěstování známo. Jako pravděpodobná oblast původu je obvykle uváděna oblast od Itálie přes Balkánský poloostrov po Kavkaz. Již v 16. století jej Carolus Clusius uvádí v oblasti Španělska, Maďarska a Rakouska s dovětkem, že divoké populace nejsou známy.[2][3][1] Vlivem hojného pěstování se rozšířil i do jiných oblastí. Vyskytuje se zplaněle i v České republice, kde roste zejména v křovinách na narušených místech, v lesících a lesních lemech.[1]

V České republice je pustoryl věncový nejčastěji označován triviálním názvem český či nepravý jasmín nebo prostě jasmín. Druhové jméno coronarius (věncový) znamená používaný ve věncích.[4]

Česká synonyma a používané názvy:

• jasmín
• pustoryl vonný
• český jasmín
• nepravý jasmín
• planý jasmín
• bez
• kvítko sedmero bratří[5][6]

Kultivary pustorylu věncového jsou velmi různorodé. Nalezneme mezi nimi formy nízkého vzrůstu ('Duplex', 'Duplex Aurea', 'Dianthiflorus'), s bíle lemovanými listy ('Variegatus'), zlatolisté ('Aureus', 'Duplex Aurea', 'Lunex Aurea'), s jednoduchými květy ('Natchez', 'Zeyheri' aj.), plnokvěté ('Duplex', 'Deutziiflorus', 'Primuliflorus'), poloplnokvěté ('Dianthiflorus') nebo dokonce zcela nekvetoucí ('Cochleatus').[2][7]

Z českých botanických zahrad a arboret jsou uváděny tyto kultivary:

• Philadelphus coronarius 'Aureus' (před r. 1901, často uváděn jako P. caucasicus 'Aureus')
• Philadelphus coronarius 'Dianthiflorus' (1893)
• Philadelphus coronarius 'Duplex' (před 1770)
• Philadelphus coronarius 'Lunex Aurea' (?)
• Philadelphus coronarius 'Justinka' (?)
• Philadelphus coronarius 'Natchez' (?)
• Philadelphus coronarius 'Variegatus' (před 1770)
• Philadelphus coronarius 'Zeyheri' (1820)[8][7]

Pustoryl věncový je typový druh rodu pustoryl a Carl Linné jej popsal již v roce 1753. Druh je po morfologické stránce velmi různorodý a některé pěstované formy jsou od základní formy již velmi vzdálené. Kavkazská populace je někdy uváděna jako samostatný druh, Philadelphus caucasicus.[2]

Pustoryl věncový je pěstován již několik staletí jako okrasný keř. Je běžně vysazován i v České republice. Keře lze použít jako efektní solitéry, ale nejvíce jsou používány ve skupinách a nebo ve volně tvarovaných živých plotech. Pro intenzivní vůni květů se nedoporučuje je vysazovat v blízkosti často otevíraných oken.[9]

V ČR je pěstován od 18. století.[6] Preferuje slunné polohy, v polostínu málo kvete a má řídké olistění. Vyžaduje hluboké, humózní, přiměřeně vlhké, vápenité půdy, ale snese i lehké, kamenité, chudé a mírně kyselé půdy. Zmlazování hlubokým řezem je vhodné,[10] slabší řez je vhodný spíše po odkvětu. V ČR je druh plně mrazuvzdorný.

• 
  Řezaný keř
• 
  Druh je oblíbený pro bohaté kvetení
• 
  Plody