Pukol

Pukoly jsou vesměs opadavé nebo poloopadavé keře a stromy, dorůstající v některých případech výšky až 45 metrů. Mladé větévky jsou většinou čtyřhranné, lysé nebo chlupaté. Listy jsou jednoduché, střídavé nebo vstřícné, řapíkaté, celistvé a celokrajné. Palisty jsou drobné a opadavé nebo chybějí. Květy jsou pravidelné, zvonkovité až kuželovité, nejčastěji 6 četné, příp. 5 až 9 četné, uspořádané ve vrcholových a úžlabních latovitých květenstvích. Kalich je zvonkovitý až nálevkovitý, srostlý s češulí, na vrcholu s trojúhelníkovitými cípy. Někdy jsou mezi kališními cípy ještě cípy kalíšku. Báze kališní trubky je úzká a protáhlá a připomíná květní stopku. Korunní lístky jsou nehetnaté, svraskalé, růžové, purpurové nebo bílé. Tyčinek je mnoho a přirůstají při bázi kališní trubky. Většinou jsou dvoutvárné, delší a kratší. Semeník je přisedlý, srostlý nejčastěji ze 6 plodolistů. Čnělka je tenká a dlouhá, vyčnívající, zakončená drobnou hlavatou bliznou. Plodem je suchá, polodřevnatá tobolka pukající 3 až 6 chlopněmi, na bázi obklopená vytrvalou květní trubkou. Plody obsahují mnoho křídlatých semen.[2][3]

• 
  Mladý výhon pukolu okrouhlolistého
• 
  Detail květu pukolu nádherného (L. speciosa)
• 
  Nedozrálé plody pukolu

Rod pukol zahrnuje asi 55 druhů a je to největší asijský rod čeledi kyprejovité. Je rozšířen v tropické a subtropické Asii od Indie po Čínu, Japonsko a Malajsii. Druh L. archeriana roste jako jediný původní druh tohoto rodu v Austrálii. Je rozšířen ve východní (poloostrov Cape York) a severní (Kimberley) části kontinentu.[4] Z Číny je udáváno 15 druhů, z toho 8 endemických.[2] V Malajsii roste 11 původních druhů.[3] V Japonsku roste pukol ve 2 druzích (L. subcostata a L. fauriei) na ostrově Kjúšú, Jakušima a na ostrovech Rjúkjú.[5]

Květy pukolů netvoří nektar a jsou opylovány zejména různými většími druhy včel sbírajících pyl. V květech jsou 2 typy tyčinek, na nichž se v prašnících vytvářejí 2 různé typy pylu. Zatímco delší tyčinky vytvářejí pyl sloužící k reprodukci rostlin, na kratších tyčinkách se vytváří neklíčivý pyl sloužící výhradně jako výživa opylovačům. Tento pyl je pro opylovače celkově stravitelnější, je méně dehydrovaný, má pórovitější povrch a vyšší obsah glukózy oproti sacharóze.[6][7] Křídlatá semena jsou šířena větrem.[8]

• 
  Květ pukolu okrouhlolistého s dvoutvárnými tyčinkami

• pukol nádherný (Lagerstroemia speciosa)
• pukol okrouhlolistý (Lagerstroemia indica), též pukol indický
• pukol plstnatý (Lagerstroemia tomentosa)
• pukol prostřední (Lagerstroemia intermedia)

Pukoly nápadně kvetou a jsou pěstovány v tropech a subtropech jako okrasné dřeviny. Mezi nejčastěji pěstované druhy náleží pukol okrouhlolistý (Lagerstroemia indica), pukol nádherný (L. speciosa) a druhy L. macrocarpa a L. floribunda. Byly vyšlechtěny i různé kulturní hybridy, odvozené zejména od L. indica.[9] Jsou pěstovány také ve sklenících některých českých botanických zahrad.[10]

Dřevo L. balansae a příbuzných druhů je obchodováno pod názvem bang lang. Je dobře opracovatelné, dekorativní, zaměnitelné za ořech. Stářím silně tmavne.[11] V Malajsii je dřevo různých druhů těženo pod názvem bungor. Je využíváno zejména na obklady, truhlářské práce a lodní paluby.[12]

Pukol nádherný (L. speciosa, syn. L. flos-reginae) má v indické medicíně poměrně široké využití. Semena mají narkotické účinky, kořeny se používají jako adstringens a stimulans, plody na afty, listy jako diuretikum a purgativum a kůra při průjmech a bolestech břicha. Menší význam mají i jiné druhy, zejména pukol okrouhlolistý (L. indica) a L. parviflora.[13]

• 
  Rozkvetlý pukol
• 
  Silně prořezaný pukol nádherný
• 
  Pukol okrouhlolistý jako bonsai
• 
  Dřevo pukolu okrouhlolistého