První bitva Beleriandských válek

První bitva Beleriandských válek, nazývaná též První bitva o Beleriand, je první bitvou beleriandských válek, odehrávající se ve fiktivním světě anglického spisovatele J. R. R. Tolkiena. Bitva byla Tolkienem popsána v jeho knize Silmarillion.

První bitva Beleriandských válek
konflikt: Beleriandské války
trvání: počátek prvního věku
místo: východní a západní Beleriand
výsledek: těsné vítězství elfů na východě, nerozhodný výsledek na západě
strany
Doriath
Ossiriand
Falas
Nogrod
Belegost
Angband Angband
velitelé
Thingol
Denethor
Círdan
Morgoth

ztráty
velké, zabita většina Laiquendi zničení celého východního vojska

V této bitvě se vojska elfů z Doriathu, Falasu a Ossiriandu, které podpořila také armáda trpaslíků z Modrých hor, ubránila útoku Temného pána Morgotha. Bitva se odehrála na dvou bojištích. Na západě napadli Morgothovi skřeti Falathrim a Círdan a jeho lid se ve svých opevněných městech jen stěží ubránil jejich náporu. Na východě se doriathskému králi Thingolovi podařilo i s přispěním Laiquendi a trpaslíků vojska Angbandu porazit. Morgothův pokus o rychlé ovládnutí Beleriandu tak nevyšel a po zbytek prvního věku se obě strany nadále střetávaly v beleriandských válkách.

Situace před bitvou

Během věků Melkorova zajetí elfové žijící v zemích Beleriandu prosperovali. V lesním království Doriath vládl král Elwë, známý jako Elu Thingol, spolu s královnou Melian a autoritu doriathského vladaře tehdy respektovali i elfové, kteří bydleli v Ossiriandu a Falasu. Poté, co Modré hory přešli první trpaslíci, navázali s nimi beleriandští Sindar obchodní styky. Trpaslíci pak pro krále Thingola zbudovali jeho opevněné sídlo Menegroth a vyrobili pro něj mnoho zbraní, neboť královna Melian předpověděla, že mír v Ardě již nebude mít dlouhého trvání.[1]

Poté, co Morgoth unikl s ukradenými silmarily z Valinoru, opevnil se znovu ve své staré pevnosti Angband, kde nyní začal přemýšlet o ovládnutí světa. Jako první se rozhodl vyhubit beleriandské elfy. Morgoth však podcenil sílu Sindar, kteří se v době jeho pobytu ve Valinoru, za pomoci trpaslíků dobře vyzbrojili a Thingol mohl navíc počítat i s pomocí svých spojenců z Ossiriandu a Falasu.[2] Své obrovské skřetí vojsko Morgoth rozdělil na dvě skupiny, které měly doriathského krále Thingola a jeho lid sevřít ze západu a z východu.[3]

Průběh bitvy

Západní Beleriand

Morgothova západní armáda do Beleriandu nepozorovaně vtrhla Sirionským průsmykem. Díky velké přesile brzy zatlačila a oblehla Círdana a jeho lid v jejich opevněných přístavech Brithombaru a Eglarestu, takže elfové z Falasu nemohli přijít na pomoc králi Thingolovi. Skřeti pak bez většího odporu plenili zemi mezi řekami Sirion a Narog, avšak proniknout do Thingolova lesa se jim nepodařilo.[3]

Východní Beleriand

Východní vojsko Temného pána se pak k doriathským lesům přibližovalo od severovýchodu a skřeti při cestě zpustošili zemi mezi řekami Celonem a Gelionem. Král Thingol, který se musel obejít bez pomoci obležených Falathrim, povolal na pomoc Zelené elfy z Ossiriandu pod vedením jejich pána Denethora. Denethor skutečně dorazil s bojovníky z celého Ossiriandu a východního Beleriandu, avšak jeho muži nebyli tak dobře vyzbrojeni jako Thingolovi Sindar.[3]

Elfové na skřety udeřili ze dvou stran mezi řekami Arosem a Gelionem. Zelení elfové však nápor skřetů vyzbrojených železnými zbraněmi neustáli a byli nuceni se stáhnout na kopec Amon Ereb. Tam v obklíčení padl Denethor a většina jeho lidu. Sindar vedení Thingolem, kteří si k nim ze severu probíjeli cestu, nedorazili včas. Zachránili pouze malou část obklíčených Laiquendi. Thingolově armádě se poté podařilo porazit většinu východního skřetího vojska a přeživší skřeti se obrátili k útěku na sever. Ti ze skřetů, kteří se z boje pokusili uprchnout, však byli téměř do jednoho pobiti trpaslíky, kteří elfům přispěchali na pomoc z nedaleké hory Dolmed.[3]

Důsledky

Morgothovo vojsko na východě bylo v bitvě zcela rozprášeno a do Angbandu se vrátila jen hrstka skřetů, která donesla zprávy o této porážce. Naopak na západě se skřetům podařilo uzavřít Círdanova vojska za hradbami přístavů, které byly obleženy. Skřeti obsadili téměř celý Falas a Západní Beleriand. Situace se nezměnila, dokud na sever Beleriandu nepřipluli Noldor v čele s Fëanorem. Poté, byli skřeti staženi, aby posílili Morgothův útok proti nově příchozím Noldor.[3] Většina tohoto Morgothova vojska pak padla v druhé bitvě beleriandských válek, známé jako Dagor-nuin-Giliath.[4]

Přestože se v první bitvě beleriandským elfům podařilo odrazit útok Temného pána, jejich ztráty byly vysoké. Ossiriandští elfové velice těžce nesli smrt velké části svého lidu včetně pána Denethora a jeho nejbližších příbuzných. Někteří po bitvě odešli do Doriathu pod ochranou ruku krále Thingola a královny Melian. Ti, kteří se po bitvě vrátili do Ossiriandu, se pak začali ještě bázlivěji skrývat a snažili se pokud možno nemíchat do věcí okolního světa. Ossiriandští elfové již nikdy nepřijali nového krále a nikdy v budoucnu už otevřeně nevyšli do žádné války.[3]

Po vítězství nad východní částí Morgothova vojska se Thingol s přeživšími vrátil do svého lesa, kolem kterého královna Melian vytvořila tzv. Melianin pás. Tato neproniknutelná ochranná hradba jejich kouzel pak království Doriath chránila až do odchodu Melian ze Středozemě.[3]

Odkazy

Reference

  1. Tolkien, John Ronald Reuel. Silmarillion Praha: 1992. [dále jen Tolkien (2003)]. Str. 73 - 75.
  2. Tolkien (2003), Str. 75 - 76.
  3. Tolkien (2003), Str. 77.
  4. Tolkien (2003), Str. 84.

Literatura

Související články

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.