Elwë

Elwë byl jedním ze tří vyslanců elfů (dalšími dvěma byli Ingwë a Finwë), které vzal Vala Oromë do Valinoru, aby viděli jeho nádheru a dosvědčili ji před ostatními elfy, kteří v té době žili u jezera zrození – Cuiviénen.

Po návratu všichni tři vyslanci mluvili pro odchod do Valinoru a podařilo se jim přesvědčit většinu svých příbuzných – ti pozvání do Valinoru přijali a jsou dále známi jako Eldar.

Každý ze tří vyslanců vedl během putování jeden zástup Eldar – Ingwëho zástup (známý později jako Vanyar) a Finwëho zástup (známý později jako Noldor) absolvovaly cestu poměrně rychle. Elwëho zástup (později známý jako Teleri) byl největší a nejpomalejší, a byl veden dvěma pány – kromě Elwëho ještě jeho bratrem Olwëm.

V době, kdy se již putování na Západ chýlilo ke konci, přišel Elwë na osamocené cestě lesem do Nan Elmothu, kde nejprve zaslechl, a potom i spatřil Melian – jednu z Maiar. Podle pověsti vzal Melian za ruku a padlo na něj kouzlo, které způsobilo, že zůstali stát nehybně, zatímco kolem plynuly dlouhé roky.

Teleri po marném hledání Elwëho pokračovali pod Olwëho vedením v cestě.

Elwë později, když kouzlo pominulo, vyšel spolu s Melian, která se stala jeho manželkou, z Nan Elmothu a shromáždil kolem sebe své nejvěrnější, kteří bez něj odmítli pokračovat s Olwëm na Západ. Ti byly později známi jako Sindar – Soumrační elfové, jejich králem se stal Elwë pod jménem Elu Thingol – Král Šedoplášť a královnou Melian z rodu bohů – Maiar.

Thingol sám však nebyl počítán mezi Sindar, protože on sám cestu do Valinoru vykonal jako vyslanec a je proto za považován jednoho z Calaquendi – světlých elfů.

Po odchodu ostatních zástupů Eldar do Valinoru postupně rostla moc království Thingola a Melian, takže postupně uznávali za pána všichni elfové v celém Beleriandu – rozsáhlé zemí na severozápadu Středozemě. V předtuše budoucích válek zde Melian a Thingol dali zbudovat sídlo Menegroth (Tisíc jeskyní), lesy Neldoreth a Region, které Menegroth obklopovaly, byly později známy jako Doriath – Thingolovo království obehnané Melianiným pásem kouzel, kterým nemohl nikdo projít bez Thingolova souhlasu.

Dcerou Thingola a Melian byla Lúthien – podle pověstí nejkrásnější ze všech elfů a lidí všech dob. V době, kdy se již na sever Beleriandu vrátil ze zajetí Melkor a za ním i Noldor, po čtvrté bitvě Beleriandských válek – Dagor Bragollach, se do ní zamiloval Beren – lidský hrdina, který na jedné ze svých výprav prošel Melianiným pásem. Thingol Berenovi (aby se ho zbavil) slíbil ruku Lúthien za jeden ze tří silmarilů – klenotů vyrobených Fëanorem, které měl v té době v koruně Melkor, a o které se vedli Beleriandské války. Beren a Lúthien společnými silami opravdu získali jeden ze silmarilů pro Thingola.

Thingol se později stal vychovatelem mladého Túrina, z nějž se později stal veliký válečník, ale také tragický hrdina. Za odměnu, že Thingol pomohl jeho rodině, věnoval Túrinův otec Húrin králi náhrdelník Nauglamír, největší dílo trpasličích řemeslníků.

Mysl Elu Thingola byla postupně stále silněji svazována silmarilem, rozhodl se proto, že jej nechá vsadit do Nauglamíru. V Doriathu v té době pracovala řada trpasličích řemeslníků, které Thingol pověřil tímto úkolem. Výsledek byl natolik dokonalý, že roznítil v trpaslících chtivost po tomto klenotu, takže začali po Thingolovi požadovat, aby vrátil Nauglamír, který původně patřil trpasličím králům. Během roztržky s trpaslíky byl Thingol zabit, trpaslíci pak byli pobiti a silmaril zůstal v Doriathu. Melian se v myšlenkách stáhla k předchozím věkům společného života s Thingolem, takže Doriath již nebyl chráněn jejím pásem kouzel a díky tomu se do něj dostalo trpasličí vojsko mstící smrt svých příbuzných, kterému se podařilo dobýt Menegroth. Tento spor mezi elfy a trpaslíky nebyl nikdy zapomenut a tato plemena se už pak nikdy neměla příliš v lásce a jen zřídkakdy spolu uzavírala spojenectví.

Nauglamír se silmarilem obdržela Thingolova dcera Lúthien.