Ossiriand

Ossiriand v sindarštině znamená doslova „Země sedmi řek“. Název odkazuje na řeku Gelion a jejích šest přítoků z Modrých hor.

V ranějších Tolkienových textech se pro Ossiriand používá název Assariad. Jméno Ossiriand(e) se tehdy vztahovalo na celý Beleriand.

Brilthor - ilustrace od Matěje Čadila

1. Řeka Gelion
2. Řeka Ascar neboli Rathlóriel
3. Řeka Thalos
4. Řeka Legolin
5. Řeka Brilthor
6. Řeka Duilwen
7. Řeka Adurant

Severně od Ossiriandu ležela země Thargelion. Podél severního břehu řeky Ascar vedla trpasličí silnice do Nogrodu. Nejjižnější z ossiriandských řek, Adurant, se ve svém toku asi v polovině rozděloval a pak zase spojoval. Ostrov, který tak vznikal, se nazýval Tol Galen (Zelený ostrov) a po svém návratu ze smrti zde žili Beren a Lúthien. Také proto byl ostrov nazván Dor Firn-i-Guinar (Země mrtvých, kteří žijí). Na jihozápad od Ossiriandu, za Gelionem, ležela divoká země Taur-im-Duinath (Les mezi řekami), kam nechodil nikdo, jen tu a tam Temní elfové. Na severozápad od Ossiriandu se nacházel pahorek Amon Ereb, osamělý kopec s mírnými svahy, který se však v rovinaté krajině zdál být mohutným.

Ossiriand byla zalesněná země, neosídlená Sindar. Ještě před východem Měsíce do ní přivedl svůj lid Denethor, syn Lenweho, pána Nandor (Nandor patřili k Teleri, ale při Velké pouti se před překročením Hithaeglir se oddělili od Olweho zástupu a odešli podél Anduiny na jih).

Při první bitvě s Morgothem přišli Denethorovi elfové na pomoci Thingolovi, králi Sindar, avšak byli chabě ozbrojeni; Denethor byl obklíčen na pahorku Amon Ereb a zabit. Jeho lid ho velmi oplakával a nikdy si nezvolil nového krále. Mnozí se pak odebrali do Doriathu, kde splynuli se Sindar. Ti, kteří zůstali v Ossiriandu, se stali opatrnými a skrývali se. Dostali pak jméno Laiquendi (Zelení elfové), protože nosili šaty v barvě listí. Kromě toho vynikali v lesní moudrosti a cizinec mohl projít celým Ossiriandem, aniž by kohokoliv spatřil.

Po příchodu Noldor do Středozemě zajížděli do Ossiriandu mnozí noldorští pánové, neboť oceňovali divokost a krásu té země. Nejčastějším návštěvníkem byl Finrod Felagund, který si dokázal získat přátelství Zelených elfů. Jelikož Laiquendi s oblibou zpívali a jejich hlasy se nesly přes řeku Gelion, nazvali Noldor tu zemi Lindon (Země hudby) a Modré hory pojmenovali Ered Lindon.

Po Válce hněvu se Ossiriand stal jedinou oblastí, která přežila zkázu Beleriandu na konci Prvního věku. Ale Velké moře ho zčásti zatopilo a prorazilo Ered Luin v místech, kde pramenil Ascar; tak vznikl Záliv Luny, do nějž ústila řeka Lhûn (Luna).

Ve Druhém a Třetím věku se staly země, které dříve patřily Ossiriandu, známými jako Lindon. Na tomto území vládli Gil-galad a Círdan.

Jilmové lesy Ossiriandu a hudbu sedmi řek Ossir zmiňuje ve svých vzpomínkách také Stromovous, když zpívá pro Smíška a Pipina.

• J.R.R. Tolkien: Nedokončené příběhy Númenoru a Středozemě. Přeložila Stanislava Pošustová. Mladá Fronta, Praha 2003. ISBN 80-204-0453-8
• J.R.R. Tolkien: Silmarillion. Přeložila Stanislava Pošustová. Mladá Fronta, Praha 2003. ISBN 80-204-0999-8
• J.R.R. Tolkien: The History of Middle Earth, volume 3, The Lays of Beleriand. HarperCollins Publishers, London 2002. ISBN 0-261-10226-5
• J.R.R. Tolkien: The History of Middle Earth, volume 4, The Shaping of Middle-Earth. HarperCollins Publishers, London 2002. ISBN 0-261-10218-4
• J.R.R. Tolkien: The History of Middle Earth, volume 5, The Lost Road and Other Writings. HarperCollins Publishers, London 2002. ISBN 0-261-10225-7
• J.R.R. Tolkien: The History of Middle Earth, volume 10, Morgoth’s Ring. HarperCollins Publishers, London 2002. ISBN 0-261-10300-8
• J.R.R. Tolkien: The History of Middle Earth, volume 11, The War of the Jewels. HarperCollins Publishers, London 2002. ISBN 0-261-10324-5
• J.R.R. Tolkien: The History of Middle Earth, volume 12, The Peoples of Middle-Earth. HarperCollins Publishers, London 2002. ISBN 0-261-10348-2

• Silmarillion
• Mytologie