Prstová abeceda

Prstová abeceda je komunikační systém, vycházející z mluveného jazyka (v České republice primárně z češtiny). Tento systém je užíván v komunikaci neslyšících osob (mezi sebou nebo se slyšícími osobami), ale téměř nikdy není používán samostatně. Může fungovat např. jako podpora a doplněk k odezírání, nebo figurovat v komunikaci, v níž se používá znakový jazyk[1] – je totiž také součástí mnoha přirozených znakových jazyků jako důsledek kontaktu mezi znakovými a mluvenými jazyky. [2][3]

Ukázka Bonetovy prstové abecedy z roku 1620

Prstová abeceda využívá formalizovaných a ustálených postavení prstů a dlaně jedné ruky nebo prstů a dlaní obou rukou k zobrazování jednotlivých písmen abecedy. Je využívána zejména k odhláskování cizích slov, odborných termínů, případně dalších pojmů. Prstová abeceda v taktilní (hmatové) formě může být využívána jako komunikační systém hluchoslepých osob.[4]

Prstové abecedy ve světě

Komunity, které používají národní znakové jazyky, používají i své vlastní prstové abecedy. Některé tyto prstové abecedy jsou si vzájemně velmi podobné, jiné jsou naopak značně odlišné. Obecně se prstové abecedy rozdělují na jednoruční (tvořené jednou rukou) a dvouruční (tvořené oběma rukama).[1]

Jednoruční prstové abecedy jsou z celosvětového hlediska rozšířenější a jsou používané ve většině popsaných znakových jazyků, např. v americké znakovém jazyce (ASL).[1] Výhodou těchto abeced je rychlejší produkce ze strany mluvčího, na druhou stranu je pro adresáta náročnější jejich vnímání.[1][2]

Dvouruční prstové abecedy jsou oproti jednoručním používané mnohem méně. Užívají se např. v České republice, na Slovensku, ve Spojeném království a v zemích, kde Spojené království mělo dříve větší politický vliv (např. v Austrálii). Produkce dvouručních prstových abeced je pomalejší, ale jejich utváření (pozice rukou a prstů) i vnímání je jednodušší.[1]

Prstová abeceda v České republice

O prstové abecedě se v České republice zmiňuje zákon č. 384/2008 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob platný od roku 2008[4], který nahradil zákon č. 155/1998 Sb., o znakové řeči z roku 1998.[5] Nový zákon z roku 2008 prstovou abecedu uvádí mezi komunikačními systémy vycházejícími z češtiny.

Ve většině znakových jazyků se používá jen jeden systém prstové abecedy. Český znakový jazyk je oproti tomu zvláštní v tom, že používá oba typy prstových abeced – dvouruční i jednoruční. Dvouruční varianta je mnohem rozšířenější.[1][2][6] Podoba české prstové abecedy není ustálená – pro zobrazení některých písmen se užívá několik variant a používají se také dva způsoby znázornění diakritiky.[1]

Odkazy

Reference
  1. HUDÁKOVÁ, Andrea. Prstová abeceda pro tlumočníky. Druhé, opravené vydání. Praha: Česká komora tlumočníků znakového jazyka, c2008. ISBN 9788087153963.
  2. MACUROVÁ, Alena a Radka NOVÁKOVÁ, 2008. Český znakový jazyk v kontaktu. Speciální pedagogika. 17(4), s. 14-34.
  3. JOHNSTON, Trevor A. a Adam. SCHEMBRI, 2007. Australian sign language (Auslan): an introduction to sign language linguistics. New York: Cambridge University Press. ISBN 9780521540568.
  4. Zákon č. 384/2008 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob, 2008. In: Sbírka zákonů. Praha: Ministerstvo vnitra, 2008, ročník 2008, částka 124.
  5. Zákon č. 155/1998 Sb., o znakové řeči, 1998. In: Sbírka zákonů. Praha: Ministerstvo vnitra, 1998, ročník 1998, částka 63.
  6. STRNADOVÁ, Věra, 1998. Současné problémy české komunity neslyšících. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. ISBN 8085899450.

Související články
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.