Amalthea (měsíc)

Objeven byl v roce 1892 americkým astronomem Edwardem Emersonem Barnardem, když prováděl pozorování z Lickovy observatoře s 91 cm refraktorovým teleskopem. Amalthea byl poslední měsíc ve sluneční soustavě, který byl objeven přímým pozorováním. Byl to také první Jupiterův měsíc, který byl objeven od Galileova objevení 4 Galileových měsíců v roce 1610.

Je neobyčejně nepravidelná, má rozměry okolo 270 × 165 × 150 km v průměru.

Je hustě pokryta krátery, z nichž některé jsou relativně mimořádně rozsáhlé v souvislosti s velikostí měsíce. Pan, největší kráter, měří napříč 100 km a je nejmíň 8 km hluboký. Další kráter, Gaea, měří 80 km a je pravděpodobně 2× hlubší než Pan.

Na měsíci Amalthea známe 2 hory, Mons Lyctas a Mons Ida s lokálním reliéfovým stoupáním víc než 20 km.

Povrch je tmavý a načervenalý, podle všeho způsobené prášením síry vznikající ze sopek na měsíci Io. Jasné zelené skvrny se objevují na hlavních svazích měsíce Amalthea. Charakter této barvy je dosud neznámý.

Otáčí se synchronně se svojí dlouhou osou směřovanou směrem k Jupiteru.

Protože je Amalthea v těsné blízkosti Jupitera, je jeho povrch vystavený silnému radiačnímu poli Jupiteru. To způsobuje nepřetržité přijímání vysokých dávek energických iontů, protonů a elektronů, které produkuje Jupiterova magnetosféra. Navíc je bombardován mikrometeority a těžkými ionty síry, kyslíku a sodíku, které byly „odebrány“ z povrchu měsíce Io.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Amalthea na Wikimedia Commons