Provincie Sevilla

Hlavním vodním tokem protékajícím provincií je řeka Guadalquivir a jeho přítoky Genil a Guadaíra. Jinými důležitými řekami jsou Guadiana a Pinta. Sevillská provincie se většinou území rozkládá v nížině. Na sever provincie zasahuje pohoří Sierra Morena. Na hranici s provincií Huelva se nachází národní park Doñana.

V provincii panuje oceánské klima, roční srážkový úhrn je cca 600 l/rok.

Největším městem je Sevilla, další významná města jsou např. Dos Hermanas, Alcalá de Guadaíra, Utrera. Město Sevilla na jižním břehu ř. Guadalquivir je největším městem Andalusie a má v jejím rámci také největší HDP. Provincie Málaga (28,506 mil. €) a Cadiz (22,574 mil. €) jsou 2. a 3. za provincií Sevilla. Přístav Sevilla je v provincii hospodářsky nejdůležitější.

Se sousední provincií Huelva se dělí o Parque Nacional de Doñana. Leží zde též Přírodní park Sierra Norte de Sevilla, největší chráněné území v Andalusii (177,484 ha). Řeka Guadalquivir protíná provincii od východu k západu. Severní část provincie je převážně hornatá. Sevilla má teplé středomořské klima s průměrnou roční teplotou 18.5 °C. Zimy bývají mírné, léta horká. Nejvyšší roční teploty v létě často překračují 40 °C. Lokalita Écija je přezdívána „Andaluská smažicí pánev“ pro úmorná vedra. Écija he proslulá pěstování kukuřice.^[zdroj?]

Provincie má rozlohu 14 042 km², počet obyvatel 1 914 958 (2010), z nichž 40% žije přímo v Seville. Provincie má hustotu obyvatel 125,25/km² Tvoří ji 105 obcí. Provincie Sevilla je 4. nejlidnatější provincií ve Španělsku a 1. v Andalusii.^[zdroj?]

Existuje 20 soudních okresů/partidos judiciales se sídly v následujících obcích: Osuna, Cazalla de la Sierra, Sanlúcar la Mayor, Carmona, Lora del Río, Sevilla, Morón de la Frontera, Lebrija, Utrera, Écija, Alcalá de Guadaíra, Dos Hermanas, Marchena, Coria del Río , Estepa a Las Cabezas de San Juan

V souladu s katalogem, zpracovaným Radou pro turistiku a sport/la Consejería de Turismo y Deporte při Radě Andaluského společenství/de la Junta de Andalucía (nařízení ze dne 27. 3. 2003, kterým se schvaluje mapa andaluských comarek s účinkem na plánování turistických nabídek - podle hledisek územních, socioekonomických a demografických existuje v provincii Sevilla 9 comarek: El Aljarafe, Bajo Guadalquivir, Campiña de Carmona, Campiña de Morón y Marchena, Comarca Metropolitana de Sevilla, Comarca de Écija, Sierra Norte, Sierra Sur a Vega del Guadalquivir.

Paralelně s tímto rozdělením se také provincie Sevilla dělí na zemědělské comarky/comarcas agrícolas podle přírodních podmínek: je to 11 zemědělských comarek, které neodpovídají stejnojmenným comarkám územním: Los Alcores, El Aljarafe, El Bajo Guadalquivir, La Campiña, El Corredor de la Plata, Comarca de Écija, Comarca de Estepa, Las Marismas, Sierra Sur, Sierra Norte, La Vega.^[zdroj?]

Provincie Sevilla tvoří 1.92 % obratu španělských hotelů. Na celostátní úrovni přitahuje více turistů než Sevilla jen Barcelona a Madrid.^[zdroj?]

Království Sevilla (španělsky Reino de Sevilla) bylo územní korporací Kastilské koruny v dnešním Španělsku.

Království bylo založeno roku 1248, když král Ferdinand III. Svatý Kastilský dobyl během reconquisty islámsko-maurské království (Taifa) Sevilla. Jako křesťanské království bylo spojeno s Kastilskou korunou, s níž sdílelo další osudy. Když roku 1262 dobyl Alfons X. město Cádiz, bylo připojeno ke království Sevilla.

Spolu s královstvími Córdoba (1236), Jaén (1246) a Granada (1492) tvořila Sevilla „Čtyři království andaluská“ (cuatro reinos de Andalucía) Kastilské koruny. Během územní reformy ministra vnitra Francisca Javiera de Burgos došlo k novému územnímu rozdělení Španělska. Roku 1833 bylo království rozděleno na provincie Sevilla, Cádiz a Huelva, které tvoří spolu s provinciemi Granada, Almería, Málaga, Córdoba a Jaén historický region Andalusie, který je od roku 1982 jedním ze 17 autonomních společenství Španělska (Comunidad Autónoma).^[zdroj?]

Je tvořen modifikovaným znakem města, obklopeným "řetězem" znaků jednotlivých měst provincie. Znak představuje krále sv. Ferdinanda mezi svatými Isidorem a Leandrem. V patě štítu je rébus, který je dnes ve zlaté verzi na červeném listu také na vlajce města Sevilla.

Popis znaku: Francouzský štít s králem sv. Ferdinandem, provázeným sv. Isidorem a sv. Leandrem na pozadí gotické architektury. V patě písmena NO-DO a mezi nimi přadénko/madeja. Pole je modré, architektura zlatá, podlaha černo-stříbrně šachovaná. Pata je zelená, písmena i přadeno jsou zlatá. Kolem štítu je „medailon“, tvořený 10 štítky, které odpovídají zjednodušeným znakům (bez korunek) deseti soudních okresů: Écija: v modrém zlaté slunce, vše na štítku ve stříbrném poli; Osuna: ve zlatě hrad o třech věžích, provázený dvěma medvědy; Morón: v červeném stříbrný vzpínající se kůň s uzdou a sedlem; Marchena: v hlavě ve stříbře tři zkřížené šípy, dole korunovaný červený lev ve zlatě; Estepa: ve stříbře hrozen vína; Sanlúcar: slunce, vycházející za lesem a sloupy v modrém; Lora: ve stříbře zelený strom s černým kmenem (vavřín) pod korunou markýzů na hnědé půdě; Cazalla: ve zlatě nad modrou patou dvě holubice; Utrera: v hlavě dvakrát polcené dva olivovníky ve stříbře, mezi nimi přirozená věž ve zlatě, dole ve stříbře bílý kůň a černý býk proti sobě na mostě nad řekou, vše svých barev; Carmona: stříbrná hvězda v modrém, kolem bordura osmi kusů, střídavě zlaté pole s čv. lvem a čv. pole se zl. hradem. Klenot: otevřená král. koruna[1]. Používáno od r. 1938. Střední část odvozena od znaku města Sevilly. Písmena tvoří rébus – jde o nápis, který se čte "NO-madeja-DO", což zní podobně, jako "no me ha dejado", tj. „Ona (tj. Sevilla) mne neopustí”. Nápis připomíná, že Sevilla podporovala krále Alfonsa X. během vzpoury jeho syna Sancha.^[zdroj?]

Znak titulárního království Sevilla představuje obraz trůnícího krále v modrém poli, lemovaném poli se znaky Kastilie a Leonu.^[zdroj?]