Cabinda
Cabinda je jedna z provincií Angoly a zároveň její exkláva, tj. oblast oddělená od zbývajícího území státu územím státu jiného, v tomto případě Konžské demokratické republiky (Kongo-Kinshasa, dříve Zair). Na severu sousedí Cabinda 201 km dlouhou hranicí s Konžskou republikou (Kongo-Brazzaville), na západě je ohraničena Atlantským oceánem, v jehož šelfu se u pobřeží Cabindy nachází jedny z největších světových nalezišť ropy. Byly objeveny v roce 1954, těženy jsou od roku 1968. Specifická politicko-geografická poloha ve spojení s přírodním bohatstvím je v oblasti dlouhodobým zdrojem napětí.
Cabinda | |
---|---|
vlajka | |
Geografie | |
Hlavní město | Cabinda |
Souřadnice | 4°56′3″ j. š., 12°24′19″ v. d. |
Rozloha | 7 270 km² |
Obyvatelstvo | |
Počet obyvatel | 716 076 (2014) |
Hustota zalidnění | 98,5 obyv./km² |
Správa regionu | |
Nadřazený celek | Angola |
Vznik | 1975 |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Základní údaje
- Rozloha: 7 283 km²
- Počet obyvatel: 300 000, z čehož přibližně 1/3 tvoří uprchlíci z DRK
- Správní členění: 3 hlavní samosprávní celky – Belize, Cacongo and Buco Zau – a specifické postavení hlavního města Cabindy
Hospodářství
Cabinda je oblastí velmi bohatou na přírodní zdroje. Z pobřežního šelfu se v současnosti těží okolo 700 tisíc barelů ropy denně, což odpovídá téměř desetině množství vytěženého Saúdskou Arábií. 40 % ropy těží angolská státní firma Sonangol; největší soukromou těžařskou firmou v oblasti je italský koncern Agip. V Cabindě je také rozšířena těžba kvalitních dřevin, úrodná delta řeky Kongo poskytuje skvělé podmínky pro pěstování kávy a kakaa.
Historie
Cabinda jako samostatný správní celek vznikla spojením tří království: N'Goyo, Loango and Kacongo. Ta do poloviny 15. století kontroloval Manikongo, konžský král. Od 16. století si Portugalci, Nizozemci a Angličané ustavovali v Cabindě své obchodní stanice.
V roce 1885 byl smlouvou ze Simulambuco ustaven nad Cabindou portugalský protektorát. Byla nezávislá na Angole, dokonce s ní nakrátko měla přímou hranici tvořenou řekou Kongo. Ještě v témže roce bylo na Berlínské konferenci o Africe rozšířeno území Konga až do ústí stejnojmenné řeky, a tak Cabindu od Angoly oddělilo.
Proti portugalské koloniální nadvládě se v 60. letech 20. století ustavila ozbrojená separatistická organizace FLEC (Front for the Liberation of the Enclave of Cabinda). V jejím čele stáli Nzita Henriques Tiago a António Bento Bembe. Cabinda byla od Portugalska oddělena 11. listopadu 1975 současně se zbytkem Angoly tzv. Alvorskou dohodou. Ta však byla odmítnuta veškerou cabindskou politickou reprezentací, FLEC kontinuálně přešla na ozbrojený boj proti státu Angola, byla při tom podporována Zairem (DRK). Vytvořila se také exilová vláda Cabindy v Paříži.
Od té doby probíhala na území Cabindy občanská válka, Angola se stala členem východního bloku a MPLA, významná organizace bojující se separatisty (a dodnes vládnoucí angolská politická strana), byla složená mj. i z kubánských vojáků. V roce 2003 byla zřízena komise OSN, která konstatovala porušování lidských práv a násilí na civilistech v Cabindě. Značná část FLEC je již zdecimovaná (i v souvislosti s vývojem v Kongu) a guerillové boje ustávají.
Současný vývoj
Dne 12. 7. 2006 oznámil generální tajemník FLEC António Bento Bembe, že se organizace chystá složit zbraně a jednat o nezávislosti mírovou cestou. Pro tyto účely založil Cabindské forum za dialog, které má za cíl dojednat s Angolou podmínky autonomie Cabindy. Většina členů FLEC však zastává názor, že k těmto krokům Bembe nemá mandát. Další vývoj v oblasti lze proto těžko předvídat.