Proverb

Proverb (z francouzského proverbe od latinského proverbium, což znamená přísloví, úsloví, pořekadlo) je dramatický žánr, většinou lyrická komedie o jednom dějství (jednoaktovka), ilustrující platnost nějakého přísloví nebo pořekadla.[1]

Proverby vznikly ve Francii v 17. století, kdy se v období vlády Ludvíka XIII. hrály ve šlechtických salónech hry na přísloví, která měli na konci hry diváci uhodnout. Po vzoru commedie dell'arte šlo o improvizovaná představení bez dekorací, předváděná jen na základě několika dějových pokynů. Později byly psány i podrobnější scénáře, například od madame de Maintenon pro dívčí ústavy.[2]

Skutečné divadelní hry tohoto žánru začaly vznikat v 18. století a proslavil se jimi především francouzský malíř a dramatik Louis Carrogis Carmontelle, který je autorem osmisvazkového díla Proverbes dramatiques (1768-1781, Dramatická přísloví). Na počátku 19. století pěstoval tento žánr dramatik Théodore Leclercq a po něm ho svérázným způsobem oživil básník Alfred de Musset, který navázal na tradici francouzských konverzačních veseloher 18. století a vytvořil zdánlivě lehkou komedii, která ovšem nepostrádá ani hořké tóny, jež mohou přerůst až v tragické vyústění. Jeho nejznámější hrou tohoto typu je On ne badine pas avec l’amour (1834, S láskou nejsou žádné žerty).[2]

V české literatuře psal proverby například Václav Kliment Klicpera (pohádkový proverb Zlato neblaží z roku 1823)[3], Jaroslav Kvapil (proverb Přítmí z roku 1895)[4], nebo Viktor Dyk (proverb Devátá noc z roku 1921).[5]