Prostřednice všech milostí

Církevnímu svátku, ustanoveného k liturgickému slavení na počátku 20. století předchází více historických souvislostí, které jsou součástí tradice katolické církve. Že se Maria přimlouvá za lidi u Ježíše a vyzývá je k jeho následování je popisováno v Bibli (např. Jan 2, 1–11 (Kral, ČEP)),[5] nebo je nazývána při Zvěstování Milostiplná (Lk 1, 28 (Kral, ČEP)).[6] Svatý Efrém Syrský hovoří o Marii jako prostřednici milostí, která se u Ježíše přimlouvá, a že skrze její přímluvy má křesťan naději dosáhnout nebe.[1]

Během zjevení Panny Marie v Paříži z roku 1830 bylo řeholnici Catherine Labouré Marií sděleno, že je prostřednice všech milostí a neposkvrněné početí. Papež Lev XIII. v roce 1891 řekl, že nad člověkem se Bůh smilovává pro Mariiny prosby, a skrze ni je cesta ke Kristu, podobně jako skrze Krista k Bohu.[1][7] Papež Benedikt XV. v roce 1918 pro katolíky potvrdil, že Maria skutečně je prostřednicí všech milostí a z roku 1921 je datován prvotní přípis kongregace pro bohoslužbu a svátosti s povolením pro liturgické slavení.[1]

Úcta k Panně Marii Prostřednici všech milostí je výrazná zejména v Belgii, Francii a Filipínách.[8] Panně Marii Prostřednici všech milostí je zasvěceno značné množství kostelů v různých státech.