Proselytismus

Buddhismus nemá akceptovanou ani silnou tradici proselytismu, protože Buddha učil své následovníky, aby respektovali jiná náboženství a duchovenstvo.  Císař Ašóka však poslal královské misionáře do různých království, a také poslal svého syna a dceru jako misionáře na Šrí Lanku po jeho konverzi k buddhismu. Od agresivní proselytizace je ve velkých buddhistických školách odrazováno a buddhisté se neúčastní proselytizace.

Někteří přívrženci Ničirenova buddhismu proselytizují při procesu zvaném Shakubuku .

Hinduismu postrádá tradici proselytismu. Klasický hinduismus představuje rozmanitost názorů a teologie. Jeho následovníci mohou svobodně následovat jakékoli teistické, neteistické nebo jiné myšlenky, o které se zajímají. Následovníci si mohou vybrat nebo změnit jakoukoli filosofii nebo víru, kterou si oblíbili, a uctívat jakéhokoli osobního boha nebo bohyně způsobem, který považují za vhodný. V moderní době byla náboženská konverze k hinduismu kontroverzním tématem. Někteří říkají, že koncept misionářské činnosti a proselytismu je proti k předpisům hinduismu.

Zatímco proselytismus není součástí hindské tradice, náboženská přeměna na různé tradice v hinduismu, jako je vaišnavismus, Shaivismus a šaktismus, má dlouhou historii.

Debata o proselytizaci a náboženské přeměně mezi křesťanstvím, islámem a hinduismem je novější a začala v 19. století.  Náboženští vůdci některých hinduistických reformních hnutí, jako je Arya Samaj, zahájili hnutí Šuddhi, aby proselytizovali a vrátili muslimy a křesťany zpět k hinduismu,  zatímco jiní navrhovali, aby byl hinduismus nemisionářské náboženství. Všechny tyto sekty hinduismu přivítaly do své komunity nové členy.

Jedna skupina, která je považována za odnož polyteistického hinduism je Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny (ve skutečnosti představující dávnou monoteistickou tradici vajšnavismu a konkrétněji jeho reformovanou větev gaudíja-vajšnavismu). Příznivci ISKCONu nemají žádné kodifikované rituály obrácení. Rituály považují jen za projev (vnější obal, oděv) podstaty víry (smyslu, přirozeného stavu duše). Podporují rozvoj regulovaného a uvědomělého způsobu života a recitaci mantry Hare Krišna jako prostředku k očištění vědomí od zjištných motivů vlastního chtíče, jelikož bez tohoto očištění není možné dosáhnout důvěrného, láskyplného vztahu s Bohem. Příznivci ISKCONu věří v jediného Boha, kterého v různých tradicích podle kontextu nazývají různými jmény (např.: Adonaj = Pán, Hospodin zástupů Ex 12,41; Jah (Jehova) = Skutečný, Nejvyšší Ex 15,2; Melech = Král Jr 32,27; Al-malik = Král a vládce Kor 29:45; Al-alím = Vševědoucí; Sarvadžana = Vševědoucí; Krišna = Nejpřitažlivější BG 1.28; Madhava = Přinášející rozkvět BG 1.14; Hari = Zbavující veškerého utrpení a úzkosti BG 11.9; Hrišikéša = Pán smyslů BG 18.1). Obecně přijímaná představa mezi oddanými vědomí Krišny je taková, že není nutno konvertovat k jiné duchovní tradici (oblékat si jiný oděv), ale dôsledným následováním pravidel a doporučení každé duchovní tradice (změnou duše - toho, na kom je oděv oblečen) je možné dosáhnout stejného důvěrného, láskyplného vztahu s Bohem.

Mahávíra (599–527 př. n. l.), 24. Tírthankara džinismu, vyvinul ranou filosofii týkající se relativismu a subjektivismu známého jako Anekantavada . V důsledku tohoto přijetí alternativních náboženských praktik fenomén proselytizace v těchto náboženstvích většinou chybí, ale není neznámý.

Sikhismus není proselytizující náboženství a proselytismus je z velké části odrazován „silou nebo podněcováním“ z přesvědčení, že každý člověk má základní právo svobodně praktikovat své náboženství.