Projekt 82

Projekt 82 (či též třída Stalingrad) byla třída bitevních křižníků sovětského námořnictva. Sovětské námořnictvo je přitom nesprávně kategorizovalo jako těžké křižníky. Rozestavěny byly tři ze čtyř plánovaných jednotek, po Stalinově smrti však byl celý projekt zrušen a rozestavěné lodě sešrotovány.

Třída Stalingrad
Obecné informace
Uživatelé Sovětské námořnictvo
Typbitevní křižník
Lodě4 plánovány
3 rozestavěny
0 dokončeno
Osudprojekt zrušen
Předchůdcetřída Kronštadt
Technické údaje
Výtlak36 500 t (standardní)
42 300 t (plný)
Délka273,6 m
Šířka32,1 m
Ponor9,2 m
Pohon4 turbínová soustrojí
12 kotlů
280 000 hp
Rychlost35 uzlů
Posádka1712
Výzbroj9× 305 mm (3×III)
12× 130 mm (6×II)
24× 45 mm (6×IV)
40× 25 mm (10×IV)
Pancíř150–180mm boky
50 + 70mm paluby
225mm čela věží

Stavba

Ambiciózní program stavby čtyř velkých bitevních křižníků projektu 82 konvenoval Stalinově zálibě ve velkých válečných lodích. Jelikož se však za druhé světové války ukázalo, že bitevní lodě již nejsou hlavní kategorií válečných lodí (pánem světových oceánů se stala letadlová loď), nikde jinde už po válce nová plavidla tohoto typu nebyla stavěna. Plány lodí této třídy byly dokončeny v roce 1948 a k založení kýlu došlo ve třech případech.

Prototypová jednotka Stalingrad byla stavěna v Nikolajevu. Kýl byl založen v listopadu 1949 a na vodu byl trup spuštěn v březnu 1954. V roce 1951 začala v Leningradu stavba druhé jednotky Moskva a v roce 1952 byl v Molotovsku založen kýl třetí jednotky Archangelsk. Oba trupy se již nedočkaly spuštění na vodu, protože po Stalinově smrti převážily hlasy kritizují zranitelnost a zbytečnost těchto nákladných plavidel. Proto byl celý projekt 23. dubna 1953 zrušen a všechny tři rozestavěné křižníky byly sešrotovány.

Konstrukce

Hlavní výzbroj mělo tvořit devět 305mm kanónů ve třech třídělových věžích. Sekundární výzbroj představovalo dvanáct 130mm kanónů ve dvoudělových věžích. Protiletadlovou výzbroj dále tvořilo dvacet čtyři 45mm kanónů a konečně čtyřicet 25mm kanónů. Pohonný systém tvořily čtyři parní turbíny a dvanáct kotlů. Lodní šrouby byly čtyři. Plánovaná rychlost měla dosahovat 35 uzlů.

Literatura

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353. (česky)
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.