Problém mysli a těla

Problém mysli a těla, problém těla a duše (anglicky mind-body problem) nebo také problém psychofyzikálního dualismu označuje ve filosofii a v neurovědě otázku vztahu mentálních vztahů naší psychologie (vědomí, myšlenky – qualia) a fyzického světa (hmotného mozku a jeho algoritmů).[1]

Podle Descarta interaguje fyzický a duchovní svět prostřednictvím šišinky.

Někteří filosofové říkají, že vůbec otázka interakce těchto „dvou světů“ je položena již od Aristotelových úvah špatně, filosofové s opačným názorem se řadí buďto mezi tzv. monisty (Zde řadíme směry jako je fyzikalismus, neutrální monismus a idealismus) či mezi dualisty (např. kartesiánští dualisté, typický postoj pro náboženství).

Historické pozadí

Buddha

Gautama Buddha (asi 480-400 př. n. l.), zakladatel buddhismu, popsal problém duše a těla jako dva trsy rákosí stojící proti sobě.[2] Buddha na tomto obrazu učil, že svět sestává z hmoty a mysli, dvou světů, které, ač samostatné, tvoří realitu společně a jsou jeden na druhém závislý.

Antika

Podle Platóna (429–347 př.Kr.) je fyzický svět (svět forem) jen jakýmsi odrazem světa mysli (idejí), a jsou to právě ony abstraktní kvality světa idejí, zprostředkované duší, které považuje za opravdovou realitu.

Náznaky problému duše a těla můžeme ale pozorovat i u Aristotela (384–322 př. Kr.), podle něhož je mysl a tělo spřažené ve stejném smyslu, jako je tvar tělesa a těleso samotné. Ve spisu O duši (De anima) proto píše, že není nutné se ptát, jestli je duše a tělo jedno, stejně jako nedává smysl se ptát, zdali je vosk a jeho tvar jedno.

Karteziánská filosofie

René Descartes (1596–1650) se vyslovil pro model, v němž svět sestává ze zřetelně odděleného fyzického a duchovního světa, tělo je pak pouze prostředkem, skrze něž může mysl působit v reálném světě. Pro Descarta a jeho následovníky (tzv. karteziány- např. Malebranche, Spinoza) jsou zároveň prožitky hmotného světa iluzí a skutečná realita tkví ve světě metafyzické mysli.

Moderní filosofie

V moderní filosofii se začaly pohledy na mysl a tělo rozrůzňovat. Někteří agnostici, jakým byl Huxley[3] (a dnešních fyzikalistů) je mysl pouhým epifenoménem mozku a jeho pochodů, například Karl Popper zastával v pravdě opačný názor: V jeho modelu existují tři světy, svět duše, myšlenek a hmotného, svět myšlenek interaguje se zbylými a světy, přičemž zastává roli média.[4]

Podle Johna Searleho je problém mysli a těla falešná dichotomie - není zde žádný "konflikt" hmotného s nehmotným, stejně jako neexistuje konflikt mezi makroekonomikou a mikroekonomikou. Podle Searleho bychom měli být opatrní s tvrzeními, podle nichž mysl jasně specifikujeme jako samostatnou entitu a nevylučuje, že ve vzniku vědomí mohou hrát roli například konkrétní fyzikálně-chemické vlastnosti lidského mozku, tedy věci, které lze pečlivě analyzovat empirickými metodami.[5]

Zcela odlišný postoj zaujal například logik Alfred Whitehead, obhajoval sofistikovanou formu panpsychismu nazvanou Davidem Rayem Griffinem jako panexperientalismus.[6]

Související články

Externí odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mind–body problem na anglické Wikipedii.

  1. LLIONTV. Jiří Horáček - Struktura mozku a architektura mysli (ÚMKP, ÚDZ 19.1.2017). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
  2. Nalakalapiyo Sutta: Sheaves of Reeds
  3. Robinson, William, (January 27, 2011). Edward N. Zalta, ed. "Epiphenomenalism". The Stanford Encyclopedia of Philosophy (Summer 2012 Edition).
  4. Karl Raimund Popper (1999). "Notes of a realist on the body–mind problem". All Life is Problem Solving (A lecture given in Mannheim, 8 May 1972 ed.). Psychology Press. pp. 29 ff. ISBN 0415174864. The body–mind relationship...includes the problem of man's position in the physical world...'World 1'. The world of conscious human processes I shall call 'World 2', and the world of the objective creations of the human mind I shall call 'World 3'.
  5. Joshua Rust (2009). John Searle. Continuum International Publishing Group. pp. 27–28. ISBN 0826497527.
  6. See, e.g., Ronny Desmet and Michel Weber (edited by), Whitehead. The Algebra of Metaphysics. Applied Process Metaphysics Summer Institute Memorandum, Louvain-la-Neuve, Éditions Chromatika, 2010 (ISBN 978-2-930517-08-7).
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.