Preclík

Preclík (německy Brezel) je tradiční druh pečiva, rozšířený již od středověku ve střední Evropě, především v jižním Německu, severní Francii, Švýcarsku a v zemích někdejšího Rakousko-Uherska. Je to bílé pečivo, vytvarované z tenké, na koncích zúžené těstové tyčky stočené do kroužku, ukončeného překřížením konců, nebo vytvarované do tvaru srdíčka či osmičky. Posypán bývá hrubě krystalickou kuchyňskou solí, mákem nebo kmínem.

Preclík
Louhový preclík
Základní informace
Místo původuNěmecko
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Vyobrazení preclíku ze 12. století (Alsasko).

Druhy

  • tzv. Louhový popř. natronový preclík s lesklou, červenohnědou kůrkou a specifickou příchutí. Ta se vytvoří ponořením syrového preclíku na několik sekund do 3-5% roztoku hydroxidu (louhu) sodného (natronu); roztok louhu je zpravidla studený, zřídka se ponořuje do vroucího roztoku, někdy i do vroucího roztoku sody.
  • Zlatý preclík (český) - zlatá až červenohnědá kůrka je výsledkem ožehnutí povrchu potřeného vejcem a posypaného hrubě mletou solí; preclík je pak chutnější než německá louhová verze; pražskou tradici dokládá např. domovní znamení U zlatého preclíku s nápisem ze 17. století v Tomášské ulici 13 na Malé Straně[1]
  • Bílý preclík - může vzejít ze dvou receptur, buď je použito těsto z bílé pšeničné mouky, nebo sladká verze perníku, kdy je bělavé barvy dosaženo cukrovou polevou. Tento motiv opět býval domovním znameními, již od 15. století na domě čp.383/I. "U bílého preclíku" v Karmelitské ulici 12 na Malé Straně.

Původ

Původ vzniku preclíku je nejasný, kolují o něm různé legendy. Přinejmenším existence pojmu dokládá jeho oblibu již hluboko v prvním tisíciletí našeho letopočtu. Označení samo je odvozené od latinského brachiumpaže, protože jeho forma připomíná založené paže. Nebo také od bracellus – náramek, jionndy upomíná na obroučky středověkých brýlí. V minulosti měl preclík – a leckde má dodnes – náboženský význam postního pečiva, protože jde o nekvašený chléb.

Odkazy

Reference

  1. Eduard Herold, Malebné cesty po Praze. Malá Strana I., Praha 1896, s. 62-63

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.