Pranostika

Pranostika je drobný útvar lidové slovesnosti, předpověď týkající se určitých dnů či období, obzvláště ve vztahu k zemědělství a počasí. V širším významu patří mezi pranostiky také různá rčení týkající se hospodářství. Na počátku 21. století se pranostiky stále užívají například v předpovědích počasí či různých „receptářích“. Slovo pranostika vychází z řeckého prognósis „předpověď“ a v Česku bylo zmíněno již Matoušem Benešovským v roce 1587, který namísto tohoto cizího slova navrhuje slovo předvědění. Původně byla pranostikou míněna předpověď astrologická a tento význam si slovo zachovávalo mnohdy ještě v první polovině 19. století.[2][3]

„Hřímání ourody dobré a zárody hovad uhynutí znamená.“ pranostika uvedená Křišťanem z Prachatic v první čtvrtině 15. století[1]

Pranostiky se liší pravděpodobností svého naplnění. Nejvyšší logicky je u takzvaných kalendářních a časoměrných pranostik, které se týkají nástupu slunovratů, rovnodenností či délky dne a noci. Jako reálné pranostiky se označují takové jejichž pravděpodobnost naplnění je vysoká, například takové týkající se kvetení bambusu známé z jihovýchodní Asie nebo česká pranostika týkajících se veder v polovině července:„Když se slunce obrací k zim, léto spěje v psí dny.“ Známá pranostika „Medardova kápě čtyřicet dní kape.“ je vysvětlována tím že v tomto období teplé počasí nad pevninou v Evropě vyústí ve srážky.[4] Teplo postupně ohřívá vzduch nad pevninou, což způsobí pokles tlaku.[4] Následně se na severu Evropy vytvoří tlakování níže, která od západu přinese do střední Evropy vlhký vzduch.[4] Naopak mezi nereálné pranostiky patří například:„Osvítí-li při hrubé (dopolední mše) na Boží hod pana faráře slunce, bude toho roku hojnost dobrého vína.“[5]

Výzkumem pranostik se zabývá paremiologie, jako součásti lidové slovesnosti se jim věnuje i folkloristika, etnografie a etnologie.