Pramonoteismus

Degenerativní hypotéza se vyznačuje tím, že na místo původního náboženství staví vyspělý náboženský útvar, z kterého postupným procesem rozkladu a degenerace vznikají polyteistické představy náboženství.[2] V opozici k této hypotéze stojí náboženský evolucionismus prosazovaný od 19. století, který předpokládá vývoj náboženských forem od jednodušších, jako je animismus nebo manismus, přes složitější, jako je polyteismus, až k monoteismu.

Existenci představ, na kterých je založena degenerativní hypotéza, lze vypozorovat již dobách před formulací myšlenky prvotního monoteismu. Zejména se vyskytují v archaických kosmogonických představách, v myšlence původního zlatého věku či v Bibli, kde je v epištole Římanům předpokládána přirozená znalost jednoho Boha.[3]

Samotné Schmidtově religionistické konkretizaci degenerativní hypotézy nejprve předcházely teorie nejvyšší bytosti a teorie kulturních cyklů, které tvořily materiální základ Schmidtovy teorie pramonoteismu. První z nich formuloval skotský religionista Andrew Lang, který na místo počátku náboženství dosadil tzv. nejvyšší bytost tvořící základ náboženských představ i v nejprimitivnějších kulturách. Naopak s teorií kulturních cyklů, která operuje s procesem dějinných mezikulturních kontaktů a vztahů, přichází v její ucelenější podobě nejprve Leo Frobenius a následně ji rozvíjí učitel Wilhelma Schmidta, Fritz Graebner.[4] Myšlenku pramonoteismu lze též zaznamenat ve studii Folklore of Old Testament Jamese Frazera.[5]

S nejznámější koncepcí degenerativní hypotézy v podobě teorie pramonoteismu přichází až Wilhelm Schmidt, který se stal zakladatelem tzv. vídeňské etnologicko-religionistické školy a oficiálním představitelem religionistiky římskokatolické církve. Schmidtova koncepce pramonoteismu byla založena na rozsáhlém etnografickém materiálu dokládajícího představu jediného Boha jako nejvyšší bytosti u původních kultur.

Jeho největší prací v této oblasti je dvanáctisvazkové dílo "Der Ursprung der Gottesidee" (Původ myšlenky Boha), která nalezla mnoho zastánců zejména mezi katolicky orientovanými odborníky, zároveň však také mnoho odpůrců a kritiků. Dnes lze považovat myšlenky degenerativní hypotézy a z ní vycházející teorie pramonoteismu za překonané, teoreticky podnětné však dodnes zůstávají otázky spjaté s teorií kulturních cyklů, zejména problém mezikulturních kontaktů a jejich vliv na proměnu kultur.[1]

Zastánci existence pramonoteismu jsou kritizováni z mnoha důvodů. Především u křesťanských religionistů se objevuje selektivní výběr faktů, kdy jsou zdůrazňovány monoteistické prvky u archaických náboženství, zatímco jiné prvky jsou marginalizovany.[6] Další kritizovanou součástí Schmidtovy teorie italským religionistou Raffaelem Pettazzonim je fakt, že představa původních kultur o nejvyšší bytosti nemůže být ztotožňována s monoteistickým pojetím víry v jeho historicky legitimním významu.[7]

Problematická je také existence křesťanských misií v raném novověku, které byly později přerušeny, ale zanechaly stopu v náboženských představách domorodých etnik. Příkladem jsou jezuitské misie v dnešní Argentině a Brazílii, násilně přerušené v druhé polovině 18. století.[6]