Pracující chudoba

Podle jedné z definic jsou pracující chudí lidé, kteří za svou práci obdrží méně než 60 % mediánu příjmu, v případě domácností se jedná o ekvivalizovaný příjem.[pozn. 1][1] Podle údaje uvedeného v roce 2017 v časopisu A2larm pracovala v Česku víc než pětina lidí za míň než 83 korun na hodinu.[5] Nejnižší mzdy pobírají převážně ženy, invalidé a mladší lidé. Problém se dotýká i zaměstnanců s nízkou kvalifikací, pro které je obtížné si vyjednat vyšší platy.[3]

Podle think-tanku Idea Cerge Jana Švejnara by se dala pracující chudoba řešit například snížením daní a odvodů u nízkých mezd. Sociolog Daniel Prokop navrhuje snížení odvodů ze špatně placených částečných úvazků.[5] Podle ekonomky Ilony Švihlíkové by pomohlo zvyšování minimální mzdy.[2] S tím souhlasí šéfredaktorka E15 Tereza Zavadilová, která v roce 2016 uváděla, že podle studií není prokázana souvislost mezi zvyšováním minimální mzdy a propouštěním ve firmách.[3]

V letech 2016–2017 se problémem nízkopříjmových zaměstnání v Česku zabývala novinářka Saša Uhlová, která se jako novinářka v utajení nechala zaměstnat v několika nízkopříjmových zaměstnáních. Ze spolupráce s režisérkou Apolenou Rychlíkovou vzešel dokument Hranice práce (2017) z cyklu Český žurnál,[6] sama Uhlová své zážitky zpracovala v knize Hrdinové kapitalistické práce (2018).