Pražský rejdič krátkozobý

Plemenné znaky: malý krátkozobý rejdič s cennými exteriérovými znaky. Vyniká širokým, kostkovitým tvarem hlavy, široce nasazeným, krátkým, tupým a klopeným zobákem, výraznými obočnicemi, malou a jemnou postavou i množstvím barevných a kresebných rázů. Původně byl chován pro výborné letové schopnosti v hejnech, včetně letu výškového a vytrvalostního, doprovázeného prudkými obraty hejna (překládáním), později převážilo výstavní využití.

Etologické znaky: chovatelsky náročné plemeno, s ubývajícími původními letovými schopnostmi, při jehož odchovu využíváme metodiku péče o krátkozobá plemena, i přes exteriérové zaměření chovu je to plemeno odolné, čilé a v letu velmi obratné.

Hlava: velmi výrazná a v poměru k tělu co největší, kostkovitá, v profilu naznačuje čtverec. Šířka, délka a výška hlavy jsou přibližně rozměrově shodné. Čelo je široké, vysoké a k zobáku kolmo spadající, tvoří nejvyšší bod hlavy, v horní části je ukončeno dvěma tupými nadočnicovými hrbolky, které jsou vyšší než zadní hrbolek na konci temene. Temeno je ploché, ve středu mírně propadlé, záhlaví je ostře spadající.

Oči: velké, mírně vypouklé, zorničky tmavé, duhovky perlové, co nejméně prokrvené. Sedlatí a bílí mají duhovky tmavé (vikvové).

Obočnice: u plnobarevných, bělohrotých, všech sedlatých a tygříků jsou výrazně vyvinuté, talířovité a široké, dosahují až k temeni hlavy, u starších holubů až bradavičnaté, vždy sytě červené. U žlutopruhých, běloušů žlutopruhých a běloprsých vlaštováků červených a žlutých jsou užší a živě červené (širší obočnice upřednostňujeme). U holubů modré barevné řady včetně běloušů, u červenopruhých, běloušů červenopruhých a tmavých rázů vlaštováků jsou užší a šedočerně zbarvené. Širší obočnice u nich při zachování tmavého zbarvení upřednostňujeme.

Zobák: krátký (do 10 mm), tupý, klínovitý, široce nasazený (šířka a výška nasazení převyšuje délku), horní a dolní čelist co možná stejně vyvinuté. Je mírně až více klopený, osa zobáku svírá s čelem vždy tupý úhel. Tmavý až černý zobák mají modří pruhoví, kapratí, mramorovaní a bělopruzí, vlaštováci černí a modří, bělouši tmavohrotí, černopruzí, červenopruzí a černí tygříci; tmavě rohový mají červeně plaví; všechny ostatní rázy mají zobák světlý až narůžovělý.

Ozobí: sahá až do poloviny zobáku. U všech rázů jemné, hladké a bíle ojíněné. Mírně vyvinutější ozobí mají plnobarevní, bělohrotí, sedlatí a tygříci. U starších holubů všech rázů může být mimo hrubšího ozobí znatelný i malý podbradek pod spodní čelistí a malé bradavičky v koutcích zobáku.

Krk: k tělu přiměřeně dlouhý, široce nasazený, kratší, směrem nahoru se zužuje, s dobře vykrojeným hrdlem, kolmo nesený, jen v týlu mírně prohnutý vzad.

Postava: drobná, jemná, hruď je vypjatá, široká a zakulacená. Od přední části hrudi ke konci ocasu je délka 22 až 24 cm. Drobnější jedince upřednostňujeme.

Držení těla: v mírném sklonu k ocasu.

Křídla: kratší, pevně přitažená, letky jsou široké, dobře složené a nezkřížené, spočívají lehce na ocase. Skupina krajních loketních letek je mírně pozdvižena, vytváří tzv. štítky, tím není hřbet zcela uzavřen.

Ocas: kratší, přesahuje asi o 2 cm konce křídel, dobře složený, země se nedotýká.

Nohy: kratší, silné, živě červené a neopeřené. Drápky jsou v barvě zobáku.

Postoj: širší, mírně vztyčený a elegantní. Typickým znakem je našlapování na konce prstů při vzrušení.

Struktura opeření: husté, peří je krátké a širší, přiléhavé, pružné a hladké.

Barvy jsou čisté, rovnoměrně rozložené po všech barevných částech s odpovídajícím leskem (lesk není předmětem hodnocení) a svitem. Kresby jsou pravidelné a s příslušným uspořádáním u všech rázů.

Plnobarevní: černí, šedohnědí, červení recesivní, žlutí recesivní a bílí.

Bělohrotí: černí, šedohnědí, modří, stříbřití, červení recesivní a žlutí recesivní. Krajní ruční letky jsou bílé v počtu 5 - 8 se shodným počtem v obou křídlech. Ideál je 6 x 6. Malá bílá skvrna u řitního otvoru (do 2 cm) je tolerována.

Bělopruzí: černí, šedohnědí, modří, stříbřití, červení recesivní, žlutí recesivní a izabeloví.

Barevnopruzí: modří (černopruzí), stříbřití (tmavopruzí), červeně plaví (červenopruzí) a žlutě plaví (žlutopruzí).

Kapratí: modří, stříbřití.

Sedlatí: černí, šedohnědí, modří, modří kapratí, červení recesivní, žlutí recesivní, stříbřití, stříbřití kapratí, červeně a žlutě plaví, stříbrní (červeně popelaví). Mají bílou hlavu, záhlaví, náprsenku, břicho až k podocasníku, záda a křídla. Barevné je sedlo, zadní část krku až do týlu, přední část hrudi a ocas s podocasníkem.

Tygříci: černí, šedohnědí, červení recesivní a žlutí recesivní. Tygříci s velkou tabulí mají barevnou hruď od ohbí křídel dolů, spodní část těla, nejméně 7 koncových ručních letek, ocas s podocasníkem a bérce. Hlava a krk jsou bílé, pravidelně a jemně stříkané barevnými pírky; štíty křídel jsou bílé. Tygříci s malou tabulkou jsou obdobného zbarvení, až na bílé přerušení barvy na břiše mezi tabulkou a podocasníkem.

Běloprsí (vlaštováci): černí, šedohnědí, modří pruhoví, modří mramorovaní (bělouši), červení recesivní a žlutí recesivní. Hruď od ohbí křídel dolů, spodní část těla až k podocasníku a bérce jsou bílé. Křídla, hlava, krk, záda a ocas jsou barevné. Malé kalhotky na bércích jsou tolerovány.

Bělouši tmavohrotí a barevnopruzí: modří, stříbřití, červeně plaví a žlutě plaví. Faktor grizzle tvoří u heterozygotních běloušů pravidelné mramorování. Vzniká tmavý bělouš - mramorovaný, který má pravidelně žíhané probělení po celém těle, na krku a vzorcích nejtmavší. Světlí bělouši jsou homozygotní, probělení je po celém těle, v modré řadě mohou mít lehce stříkanou hlavu a krk barevnými pírky s kresbou tmavohrotou a barevným ocasem, případně pruhovou tmavohrotou s barevným ocasem, u červené řady jen pruhovou, letky i ocas jsou plavé. Světlé homozygotní bělouše s čistě bílou hlavou a krkem (bez stříkání), při zachování tmavé kresby pruhů, letek i ocasu upřednostňujeme.

Ostatní rázy: Vzácně se mohou vyskytnout další kombinace barev a kreseb, např. bílí s perlovýma očima, hnědí, hnědožlutí, červeně plaví sedlatí, žlutě plaví sedlatí, čápci s barevným ocasem a letkami, bezpruzí i pruhoví, bílí stříkaní, včetně rázů nově regenerovaných. Rozhodující pro jejich posouzení jsou především hlavní exteriérové znaky – tvar hlavy a postavy.

Výlukové vady: žlutá barva duhovky, různookost, rovně nasazený (neklopený), dlouhý, tenký a pokřivený zobák, výskyt pernatých ozdob, trvale svěšená křídla dotýkající se země; dále více než 6 bílých rýdovacích per a prohozená ruční letka do sedmé letky z kraje křídla u běloušů tmavohrotých a pruhových v modré řadě; prohozená ruční letka u bělohrotých; barevné skupiny per na hlavě (kapka, vousek) u sedlatých.

Velké vady: kulatá hlava s nevýraznými hrbolky, vyšší zadní hrbolek oproti předním, nízké, šikmé a úzké čelo, zcela bledá obočnice u rázů s červenou obočnicí a pročervenalá u rázů s šedočernou obočnicí, úzký a ostrý zobák, dlouhý krk, netypická postava (hrubá, úzká, dlouhá), dlouhá, nebo na ocase nespočívající křídla, široký, dlouhý a špatně složený ocas dotýkající se země; dále 3 až 6 bílých rýdovacích per a méně než 5 barevných koncových ručních letek u běloušů tmavohrotých a pruhových (v modré řadě) a tygříků; méně než 3 a více než 10 bílých ručních letek, rozdíl tří a více bílých letek v obou křídlech, bílé skupiny peří na hlavě u bělohrotých; barevná záda a zcela otevřená náprsenka u sedlatých.

Malé vady: mírně prokrvené duhovky, bledší obočnice u všech rázů, slabší spodní čelist zobáku, mírné odchylky ve zbarvení zobáku a drápků, drobné vady ve struktuře opeření, chybějící štítky; dále 1 až 2 bílá rýdovací pera a méně než 7 barevných koncových ručních letek u běloušů tmavohrotých a pruhových (v modré řadě) a tygříků, u tygříků navíc bílý podocasník; větší bílá skvrna (více než 2 cm) u řitního otvoru, méně než 5 a více než 8 bílých ručních letek, rozdíl dvou bílých letek v obou křídlech u bělohrotých; bílý podocasník a drobné vady ohraničení kresby (hloubka náprsenky, šíře sedla, barevné výběžky kresby v oblasti uší atd.) u sedlatých; bílý podocasník a vyšší zákres na hrudi u vlaštováků; mírně zamodralá barva u červeně a žlutě recesivních, červeně plavých a žlutě plavých (u červeně a žlutě plavých holubic tento jev tolerujeme).

Posuzování: hlava, zobák, postava, obočnice, postoj, oči, kresba a barva opeření.

Kroužek: č. 7

• SEIDL, Ladislav. Staropražské holubářství. 2017 (česky)
• PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4. (česky)
• TUREČEK, Václav, a kolektiv. Holubářství. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1958. 156 s. (česky)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pražský rejdič krátkozobý na Wikimedia Commons
• Klub chovatelů pražských krátkozobých rejdičů