Zvonění

Modlitební zvonky jsou doloženy už od starověku například v Palestině, Číně, Egyptě, Řecku nebo Římské říši. Papež sv. Sabinián vydal roku 604 nařízení o pravidelném zvonění k modlitbě, a to čtyřikrát za den a třikrát za noc. V této době byly ovšem zvony zatím především v klášterech, ale postupně byly používány i u kostelů, kde se staly běžnými asi v 10. století. Klášterními zvony nebylo nutné svolávat věřící z velké dálky, a proto nebyly kladeny vysoké nároky na tvar a s ním související kvalitu zvuku zvonů; rozšířením kostelních zvonů došlo k rozvoji zvonařského řemesla a technologických postupů.

Postupně se vyvinulo trojí kostelní vyzvánění, zvoucí k modlitbě, zvané Angelus Domini. V roce 1318 zavedl papež Jan XXII. večerní zvonění, od roku 1368 bylo ustanoveno též ranní, počátkem 15. století také zvonění k pátečnímu poledni; počínaje rokem 1472 ve Francii (po obléhání Bělehradu roku 1456 po celé západní církvi) vzniklo polední zvonění.[4]

Zvonění v minulosti provázelo všechny důležité životní mezníky, jako jsou křty, svatby, úmrtí či pohřby. Za tato zvonění byly vybírány poplatky.[5]

Zvony tradičně odzváněly významné události, jako ukončení války,[6] korunovaci, vstup panovníka (následníka) do města[7] či narození následníka trůnu.

I v současnosti se při některých významných událostech zvoní kostelními zvony.[8]

Zvony sloužily k určování času a denní doby. Zvon či odbíjení věžních hodin bylo až do 19. století nejspolehlivějším informátorem o ubíhajícím čase pro běžného člověka. Od obyčejného odzvánění hodin se zvonění rozvinulo do neobyčejné šíře. Odzvánělo se:

• denní doba – ráno, poledne, večer, půlnoc
• začátek a konec pracovní doby (později byly zvony nahrazeny sirénami, dodnes hlas zvonku ohlašuje např. začátek obchodování na newyorské burze)
• začátek a konec vyučování (školní zvonek se používá dodnes)
• uzavření a otevření městských bran
• začátek a konec trhu (tzv. zvonění „na frajd“ či „freiunk“)[9]
• začátek poprav a pranýřování

V adventní době oznamovalo zvonění „na pokoj“ dobu po šesté hodině večerní, kdy se věřící měli odebrat k odpočinku, aby časně vstali na roráty.[10]

Hodiny se signální zvonkohrou

Zvláštním zvoněním, tzv. šturmováním se varovalo především před požárem, případně před povodní či útokem nepřátel. Při něm zvoník bil srdcem pouze na jednu stranu zvonu.[11]

Ve Volarech a Prachaticích, na prachatické Zlaté stezce, se soumarské zvonění užívalo v deset hodin večer, aby soumarské karavany mohly dojít do bezpečí města.[12]

Funkci zvukového majáku mívaly také lodní zvony, při plavbě v přístavu či za snížené viditelnosti (vedle výstřelů z lodních děl, parních píšťal a elektrických či jiných houkaček). Sloužily také pro svolávání osádky (tj. posádky i cestujících).

Zvuky zvonů mohou rušit především noční klid.[13] Proto se místně přistupuje k omezení hluku způsobeného zvony.[14]

V Česku vznikají problémy zejména s vyzváněním před ranní pobožností. Ty mohou být řešeny dohodou s duchovním správce farnosti.[15][16]

Kravský zvonec

Při chování skotu na volných pastvinách a v horských oblastech se na krk kravám připevňují zvonce, které usnadňují nalezení zatoulaného zvířete.