Proškův mlýn

Poteplí, rozcestník turistických cest

Dnešní název Poteplí se v průběhu věků měnil. V minulosti byly známy varianty Poteply, Podteplí nebo Potepl. Název měl vzniknout pro místo, na kterém se usadili lidé a které mělo ležet (snad) "pod teplým" vrchem. V Profousových Místních jménech v Čechách se název nevyskytuje. Jiní badatelé se domnívají, že zde mohla v minulosti stát osada Teplý a stavení (včetně mlýna) u potoka byla nazvána "Pod Teplým".

Podle místopisných historických prací a map zjistit důvod vzniku a změn názvu nelze. Na Mapě okresu unhošťského z roku 1909 (sestavená a nakreslená okresním cestmistrem J. Náprstkem) je uveden jediný název Poteplí. V roce 1923 v souvislosti se vznikem samostatné obce Malé Kyšice se v kronice obce objevuje současně i název Poteply.

S mlynářem Josefem Proškem se v mlýně objevuje jméno Prošek.

Josef Prošek byl roku 1902 zvolen starostou nejprve v Chyňavě a později také v Horním Bezděkově. V roce 1904 část zahrady dal změnit na stavební parcelu, na ní postavil budovu budoucího hostince. Zemřel 19. černa 1908 (bylo mu 38 let), jeho polovici převzala manželka Anna s podíly nezletilých dětí Josefa (*1893), Fanynky (*1895) a Karla (*1906). Vdova Anna Prošková se znovu provdala za Josefa Chaloupku a postoupila mu polovinu nemovitosti. Manželství nebylo šťastné, po rozchodu s ním se jí podařilo jeho polovinu odkoupit zpět (notářský zápis zachován).

Nejstarší syn Josefa a Anny Proškových Josef vystudoval pozemní stavebnictví a architekturu na Vysokém učení technickém v Praze. V roce 1913 nastoupil na místo na vládním úřadě v Makedonii ve městě Špit. Po vypuknutí války vstoupil do srbské armády a vrátil se jako legionář. V Makedonii se oženil se Srbkou a měli jednu dceru. Z fronty se vrátil s podlomeným zdravím, v 29 letech zemřel (+1923).

Majitelem mlýna a pokračovatelem v mlynářské tradici se stal mladší syn Josefa a Anny Proškových Karel, který se oženil v roce 1933 s Růženou, roz. Franclovou, rovněž dcerou mlynáře. Z jejího věna bylo v Poteplí ještě téhož roku postaveno koupaliště. Karlova matka Anna si vyhradila v mlýně právo užívání.

V mlýně je dodnes částečně zachováno vybavení, v obytné části černá kuchyně s pecí a udírnou ze 17. stol., v mlýnici mlýnský kámen a stolice. Stávající strojní zařízení pochází ze druhé poloviny 19. stol. Mlýn byl v provozu do začátku druhé světové války, po válce byla snaha mlýn znovu zprovoznit, ale Karel Prošek nemohl živnost pro nemoc dále provozovat. Jeho matka Anna Prošková zemřela v potepelském mlýně 4. června 1945. Při vynášení rakve z mlýnského stavení spustil syn Karel Prošek mlýn, aby jí zaklapal na poslední cestě.

Dnes mlýn využívají potomci Proškovy rodiny jako rekreační sídlo.

Úvodní číslo časopisu Odzbrojte!

K potepelskému mlýnu nerozlučně patří i sousední budova - hostinec se sálem postavený Karlem Proškem. Jeho častými hosty bývali místní usedlíci, obyvatelé Malých Kyšic a později také obyvatelé okolních chat.

Prvním nájemcem byl Bedřich Fricke. Dětství a mládí prožil v Pardubicích, oženil se se dcerou řídícího učitele unhošťské měšťanské školy Františka Melichara. Často měnil zaměstnání, mj. pracoval jako účetní pivovaru v Kročehlavech (dnes Kladno-Kročehlavy) a jako úředník v Praze. Brzy se začala u něho projevovat tuberkulóza, proto zanechal dřívějších zaměstnání a v roce 1904 si pronajal v Poteplí hostinec v lesích s představou, že se zde uzdraví. Zde založil redakci protiválečného časopisu Odzbrojte. Název časopisu převzal ze stejnojmenného pacifického románu Berthy von Suttnerové, pozdější nositelky Nobelovy ceny míru (1905). První číslo časopisu vyšlo v Poteplí 1. října 1904 s úvodníkem Berty von Suttnerové (s ní si Bedřich Fricke dopisoval), kterým ona vítá časopis mezi bojovníky za mír. Druhé číslo vyšlo 1. listopadu 1905, bylo to současně číslo poslední; časopis byl c. k. hejtmanstvím v Kladně zastaven.

Bedřich Fricke překládal z francouzštny, přeložil mj. román Julese Verna Zemí šelem.

Zemřel v Unhošti v bytě svého tchána 4. března 1905.

Dnes je restaurace U netopýra vyhledávaným místem zastavení turistů a cyklistů.

V zátočině okresní silnice Unhošť – Nouzov – Nižbor pod restaurací U Netopýra byl 27. července 1947 odhalen památník příslušníků Rudé armády, kteří v květnových dnech roku 1945 v Poteplí za nezjištěných událostí zemřeli. Jednalo se o dva vojáky, kteří do památníku byli uloženi z jiného místa.