Poslední rodina

Film vypráví příběh rodiny Beksińských. Příběh filmu začíná v roce 1977, kdy se Tomasz Beksiński přestěhuje do bytu ve Varšavě nedaleko svých rodičů. Malíř Zdzisław Beksiński žije se svou ženou Zofií, svou matkou a matkou Zofie. Vztahy mezi jednotlivými hrdiny jsou intenzivní a bouřlivé. Zdzisław Beksiński, jeden z nejvýznamnějších polských malířů 20. století, vytvářel fantastické obrazy plné hrůzy a tajemného obsahu. Proslavila jej také inteligence, smysl pro humor a láska k novým technologiím. Jeho syn Tomasz „Tomek“ Beksiński byl hudebním novinářem, rozhlasovým moderátorem a překladatelem filmů. Tomek byl neurotický a impulzivní, několikrát se pokusil o sebevraždu. Zofia Beksińska, malířova manželka a Tomkova matka, se starala o dům, byla spojovacím prvkem celého příběhu, udržovala rodinu pohromadě a vždy se o svého syna bála. Osudy tří hrdinů slouží jako univerzální portrét rodiny, ukazující všechna její utrpení, vzestupy, pády, problémy, ale také lásku a péči.

Hlavní herci s režisérem Matuszyńskim na červeném koberci na filmovém festivalu v Gdyni 2016

Film získal u českých filmových kritiků velmi nadprůměrná a příznivá hodnocení:

• Mirka Spáčilová, iDNES.cz, 9. května 2017, [3]
• Jakub Brych, Pinbacker, 8. května 2017, [4]
• Marek Osvald, Kinobox, 17. května 2017, [5]

Martin Svoboda v recenzi pro Aktuálně.cz vyzdvihuje herecké výkony hlavních představitelů, scénář i propracovanou řemeslnou stránku filmu.[6] Martin Mišúr ve své recenzi pro Cinepur zmiňuje zejména propracované záběry a působivost celého filmu.[7] Marcel Kabát v recenzi pro Lidové noviny uvádí, že film má „fascinující atmosféru“ a též kvituje herecké výkony hlavních představitelů.[8] Michal Šobr v recenzi pro Českou televizi mimo jiné píše, že si režisér Matuszynski „tímto oslnivým debutem nasadil laťku hodně vysoko“.[9]