Pordenone

Město leží v severozápadní části provincie, v údolí Benátska, jižně od benátských Alp, na řece Meduna, která se vlévá do řeky Livenza, a ta se u města Caorle vlévá do Středozemního moře. Sousední obce jsou: Azzano Decimo, Cordenons, Fiume Veneto, Pasiano di Pordenone, Porcia, Prata di Pordenone, Roveredo in Piano, San Quirino a Zoppola.

Lokalita byla osídlena v době antiky Římany, sloužila jako říční přístav, latinsky nazývána Portus Naonis. Podle archeologických výzkumů se Pordenone stalo raně středověkým centrem s nekropolí již před rokem 1000, poté se rozrostlo do dvou čtvrtí: Torre a Noncello. Prvního hospodářského a kulturního vrcholu město dosáhlo ve 13. až 15. století, roku 1314 získalo městská práva. Začalo profitovat z rozvoje řemesel a obchodu. Z té doby se zachovalo centrum v ose dóm-radnice-korzo s gotickými a renesančními domy.

Městské nezávislosti na Benátkách dosáhlo roku 1516. Do roku 1537 je ovládala aristokratická rodina d'Alviano, odměnou za věrnou vojenskou službu Bartolommea d'Alviano v Benátské republice. Tehdy byl zbudován nový přístav a rozvinul se dálkový obchod.

Město bylo vždy strategickou křižovatkou italsko-rakouských politických zájmů. Po období napoleonských válek bylo roku 1815 začleněno do rakouských držav pod království Lombardsko-benátské. Železniční spojení včetně železniční stanice Pordenone (1855) a výstavba silnice Pontebbana ovlivnily úpadek přístavu, ale podnítily podstatný průmyslový rozvoj, zejména dopravu pro bavlnářské továrny. V roce 1866 bylo Pordenone připojeno k Itálii. Za první světové války bylo město silně poškozeno a utrpěl zejména bavlnářský průmysl, který za hospodářské krize po roce 1929 zcela zkrachoval. Po druhé světové válce se místní firma Zanussi rozšířila na významného světového výrobce domácích spotřebičů. V roce 1968 bylo Pordenone ustaveno hlavním městem stejnojmenné provincie se stejným názvem, včetně území náležejícího Udine.

Po druhé světové válce bylo Pordenone i další města provincie systematicky obsazena vojenskými posádkami, aby bránila sovětské invazi z východu.

V současnosti je město převážně průmyslové. Těžištěm produkce jsou domácí spotřebiče. Hlavním zaměstnavatelem je firma Zanussi (z koncernu Electrolux) a dodavatelé komponentů pro výrobu bílé techniky.

• Pallazzo del comune - gotická budova radnice z let 1291-1395 s renesanční hodinovou věží
• Corso Vittorio Emanuele - páteřní pěší komunikace starého města s gotickými a renesančními paláci
• Il Duomo - dóm sv. Marka s kampanilou, ve zdivu středověká stavba, založená roku 1363, s barokním interiérem a zbytky renesančních fresek
• Chiesa di Santa Maria degli Angeli - trojlodní gotická bazilika
• Chiesa di San Giorgio - klasicistní kostel sv. Jiří s kampanilou
• Castello - středověký hrad, zcela přestavěný na vojenskou pevnost, dosud je sídlem 132. obrněné brigády "Ariete" italské armády
• Palazzo Ricchieri - gotická budova paláce na korzu, založená jako věžový dům ve 13. století; nyní sídlo městského muzea ("Museo civico")
• Palazzo Rorario–Spelladi–Silvestri, sídlo městské galerie "Harry Bertoia"

• 
  Kampanila dómu
• 
  Interiér dómu
• 
  Kostel Panny Marie Andělské
• 
  Kostel sv. Jiří
• 
  Středověké korso Viktora Emanuela
• 
  Gotický palác Ricchieri
• 
  Gotický palác Varmo Pomo

• Odorik de Pordenone (1276/1281 – 1331), františkánský mnich, misionář a cestovatel

• San Martín, Argentina
• Spittal an der Drau, Rakousko, 1987

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pordenone na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky (italsky)