Ponorka č. 71

Ponorka č. 71 (第71号艦 Dai nanadžú-iči gó kan, doslova Válečná loď č. 71) byla experimentální ponorka japonského císařského námořnictva. Byla postavená za účelem ověření konstrukce ponorky pro vysoké podhladinové rychlosti a ve své době byla nejrychlejší ponorkou na světě. Ponorka č. 71 byla po dokončení v srpnu 1938 podrobena sérii testů, při kterých dosáhla pod hladinou rychlosti 21,25 uzlů (39,355 km/h)[2] – přibližně pět let předtím, než německé Elektroboote typu XXI dosáhly rychlosti „pouhých“ 17,2 uzlu (31,85 km/h).[5][p 2]

Základní údaje
Typ: Experimentální ponorka
Třída: č. 71 (jediná jednotka)
Číslo trupu: 71
Objednána: Námořní arzenál Kure[1]
Zahájení stavby: Prosinec 1937[1]
Spuštěna na vodu: 19. srpna 1938[1]
Uvedena do služby: 21. srpna 1938[1]
Osud: Sešrotována 1940[2][3] nebo 1941[1][4]
Takticko-technická data
Výtlak: 195 T standardní
213 t plný (na hladině)
240 t pod hladinou[2][1]
Délka: 42,8 m celkem[2][1]
Šířka: 3,3 m[2][1]
Ponor: 3,1 m[2][1]
Pohon: Po dokončení:
1 diesel
300 k na brzdě (220,6 kW[p 1])[1][3]

1 elektromotor
1800 k na hřídeli (1323,9 kW[p 1])[2][1]

2 souosé protiběžné vrtule
Palivo: 16 t nafty[3]
Rychlost: Projektováno:
18 uzlů (33,3 km/h) na hladině
25 uzlů (46,3 km/h) pod hladinou[2][3]

Po dokončení:
13,25 uzlů (24,539 km/h) na hladině
21,25 uzlů (39,355 km/h) pod hladinou[2]
Dosah: Podle CP:
3830 námořních mil (7093,2 km) při 12 uzlech (22,2 km/h) na hladině
33 námořních mil (61,1 km) při 7 uzlech (13,0 km/h) pod hladinou[2]

Podle JJM:
2200 námořních mil (4074,4 km) při 12 uzlech na hladině
38 námořních mil (70,4 km) při 7 uzlech pod hladinou[3]
Posádka: 11[2][1]
Výzbroj: 3x 45cm torpédomety (viz text)
3 torpéda[1]

Po otestování byla č. 71 v roce 1940[2][3] nebo 1941[1][4] sešrotována. Zkušenosti z konstrukce č. 71 císařské námořnictvo později využilo při konstrukci vysokorychlostních ponorek tříd I-201 (typ Sen Taka) a Ha-201 (typ Sen Taka Šó).[2]

Pozadí vzniku

Stavba nové ponorky byla zadána loděnicím císařského námořnictva v Kure v rámci tzv. programu třetího kruhu (マル3計画 Maru san keikaku)[6] a financována z rozpočtu na fiskální rok 1937.[1] V rámci utajení byla ponorka označena pouze jako č. 71[2] a nebyla dokonce ani zařazena do jedné ze tří tříd (等 tó) ponorek císařského námořnictva (nebyl jí přidělen kód v systému I, Ro, Ha pro ponorky 1., 2. a 3. třídy).

Konstrukce

Ponorka byla řešena jako jednotrupá[3] – to jest tlakový trup nebyl uzavřen do vnějšího (hydrodynamického) trupu. Svým tvarem se trup ponorky č. 71 podobal trupu britských vysokorychlostních ponorek třídy R z konce první světové války. Ponorka č. 71 se mohla podle JJM ponořit až do hloubky 280 stop[3] (85,3 m; podle jiných zdrojů ale pouze do hloubky 80 metrů[7]).

Pohon zajišťovala kombinace dieselu pro plavbu na hladině a elektromotoru pro plavbu pod hladinou, které roztáčely dvě souosé protiběžné lodní vrtule umístěné na zádi za směrovými a hloubkovými kormidly.

Původní projekt počítal pro pohon na hladině s použitím dvou německých dieselů Daimler–Benz o celkovém výkonu 1200 k (882,6 kW[p 1]). Ty ale nakonec nebyly k dispozici a tak byl instalován pouze jeden diesel domácí provenience o výkonu 300 k (220,6 kW[p 1]).[3] Kvůli nižší rychlosti (13,25 uzlů oproti projektovaným 18 uzlům) a malému výtlaku byla ponorka na hladině špatně ovladatelná.[2]

Pod hladinou dosahovala ponorka na svou dobu jedinečné rychlosti až 21,25 uzlů (39,355 km/h) díky hlavnímu elektromotoru o výkonu 1800 k (1323,9 kW[p 1]).[2][1] Vzhledem k malému výtlaku ponorky a velkému výkonu elektromotoru byl měrný výkon téměř 5,52 kW/t. Pro tichý (a mnohem pomalejší) chod byl instalován pomocný elektromotor o výkonu 80 k (58,8 kW[p 1]). K napájení elektromotorů sloužila sada 672 akumulátorů typu B (B型蓄電池 B-gata čikudenči).[7]

Jedinou výzbroj ponorky č. 71 tvořila trojice 45cm torpédometů v přídi. Prameny nejsou jednoznačné v tom, zda se jednalo skutečně o 450mm torpédomety,[1] či starší 18″ (tedy ve skutečnosti 457,2mm).[2] Ponorka nesla pouze tři torpéda nabitá v torpédometech a po jejich vystřelení se musela vrátit na základnu pro nová.[2][3]

Odkazy

Poznámky
  1. Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu. Je ovšem otázka v jaké soustavě byl výkon turbín císařského námořnictva definován. Již koncem 19. století Japonsko znalo (a občas i používalo) metrickou soustavu a například v říjnu 1917 císařské námořnictvo přeznačilo svoje zbraně z palců na centimetry (viz Lacroix & Wells, str. 3). Ale teprve 44. zasedání Teikoku-gikai (帝國議会 ~ císařský sněm) v roce 1921 uzákonilo přechod na metrickou soustavu. Jelikož tou dobou nedošlo k přehodnocení výkonu japonských turbín a zavedení metrické soustavy se jich tudíž nedotklo (viz výkony turbín v Lacroix & Wells), jsou dvě možnosti: 1) císařské námořnictvo uvádělo výkon turbín v metrické koňské síle již před oficiálním zavedením metrické soustavy a nebo 2) po oficiálním zavedení metrické soustavy si císařské námořnictvo ponechalo odvozenou jednotku definovanou v angloamerické měrné soustavě
  2. Ponorky typu XXI byly sice pomalejší, ale také víc než 7x větší (podhladinový výtlak 1819 t oproti 240 t). Hellmuth Walter sice již v roce 1940 dokončil experimentální ponorku V 80, která byla rychlejší než č. 71, ta ale byla vybavena na vzduchu nezávislým (AIP) vodíkovým pohonem (navíc byla menší a bez výzbroje)

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 第71号艦 na japonské Wikipedii.

  1. NISHIDA, Hiroshi. No.71 submarine [online]. 2003 [cit. 2012-05-17]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
  2. CARPENTER, Dor; POLMAR, Norman. Submarines of the Imperial Japanese Navy 1904-1945. London: Conway Maritime Press, 1986. Dostupné online. ISBN 0-85177-396-6. S. 100. (anglicky)
  3. JENTSCHURA, Hansgeorg; JUNG, Dieter; MICKEL, Peter. Warships of the Imperial Japanese Navy 1869-1945. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1986. Dostupné online. ISBN 0-87021-893-X. S. 168. (anglicky)
  4. 雑誌丸編集部. 潜水艦. : 光人社, 1990. (写真日本の軍艦) ~ Zasši Maru Henšúbu. Sensuikan. [s.l.]: Kódžinša, 1990. (Šanšin Nippon no Gunkan; sv. 12). ISBN 978-4769804628. S. 210. (japonsky)
  5. Type XXI Elektroboat U-Boat [online]. uboataces.com [cit. 2012-05-17]. Dostupné online. (anglicky)
  6. Carpenter & Polmar, str. 70
  7. 無敵潜水艦隊: 試作71号艦 ~ Muteki sensuikantai: Šisaku nanadžú-iči gó kan [online]. Rev. 2003-02-26 [cit. 2012-05-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-03. (japonsky) – kódování Shift JIS

Literatura
  • CARPENTER, Dor; POLMAR, Norman. Submarines of the Imperial Japanese Navy 1904-1945. London: Conway Maritime Press, 1986. Dostupné online. ISBN 0-85177-396-6. S. 70 a 100. (anglicky) – citováno jako „CP“
  • JENTSCHURA, Hansgeorg; JUNG, Dieter; MICKEL, Peter. Warships of the Imperial Japanese Navy 1869-1945. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1986. ISBN 0-87021-893-X. S. 168. (anglicky) – citováno jako „JJM“

Externí odkazy
  • NISHIDA, Hiroshi. No.71 submarine [online]. 2003 [cit. 2012-05-17]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.