Silikon

Mezi hlavní vlastnosti, které silikony odlišují od jiných polymerů, patří relativní stálost vlastností v širokém rozmezí teplot - inertnost. Dlouhodobá tepelná odolnost silikonových pryží se pohybuje v intervalu od −60 do + 180 °C (speciální typy -100 až +260 °C, krátkodobě až +320 °C).

Díky svému umělému původu jsou silikony poměrně inertní vůči živým organizmům. Z dalších vlastností je dobré zmínit relativní nehořlavost, dobré elektroizolační vlastnosti, dlouhodobou odolnost vůči UV záření a povětrnostním podmínkám, vodoodpudivost (hydrofobnost) a paropropustnost, adheze. Fluorované silikony jsou i olejovzdorné, čehož se využívá zvláště v automobilovém průmyslu.

• oleje a pasty (zdravotně nezávadné, vykazující velmi dobré tepelně vodivé a zároveň elektroizolační vlastnosti)
  • např. malé množství silikonové pasty se používá na lepší chlazení mezi procesorem počítače a chladičem. Je výhodou, pokud tato pasta je tepelně vodivá (parametr tepelné vodivosti ve W/m.K), ovšem zlepšení výkonu nastane již po pouhém vytěsnění vzduchu pastou zpod chladiče.
• emulze silikonových olejů
  • impregnační laky na stany, bundy
• jednosložkové tmely vulkanizující vzdušnou vlhkostí za normální teploty - tzv. RTV silikony (Room temperature vulcanizing)
• inertní pružný materiál složený z polysiloxanového polymeru, silikonového plastifikátoru a různých plniv či barviv.
• vyrábějí se dva různé vulkanizační systémy (adiční a kondenzační).
• dvousložkové kaučuky vulkanizující po přídavku katalyzátoru, pro výrobu pružných forem a k zalévání součástek, zapouzdření napěťových (nebo proudových) zdrojů
• hydrofobizační přípravky (po aplikaci odpuzují vodu)
• laky (vysoce tepelně odolné)
• tmely - ochrana osazených desek plošných spojů, sanitární a stavební využití
• odpěňovače
• kosmetika - používá se v různých kategoriích výrobků jakou jsou např. mýdla, sprchové gely, šampony na vlasy, pěny na holení atd.[1]
• ploutve
• koupací čepice
• prsní implantáty
• reklamní silikonové náramky
• pěny - těsnění (např. kabelových průchodů)
• kuchyňské náčiní - formy na pečení, vály

Silikony se mohou dle rozpustnosti ve vodě řadit do tří skupin:

• Rozpustné ve vodě - silikony úplně rozpustné ve vodní lázni, např. Dimethicone Copolyol, Lauryl Methicone Copolyol, Amodimethicone (a) Trideceth-12 (a) Chlorid Cetrimonium
• Nerozpustné ve vodě - silikony, které nereagují a jsou netečné ve vodní lázni, např. Cetearyl Methicone, Dimethicone, Simethicone
• Částečně rozpustné ve vodě - silikony, které alespoň částečně reagují a rozpustí se ve vodní lázni, např. Disiloxane, Trisiloxane, PCA Dimethicone

Problém silikonů je zejména v tom, že ačkoliv je lze zařadit mezi plasty, nelze je třídit a patří do směsného odpadu. Jejich výhodou je však to, že jsou oproti plastům šetrnější k životnímu prostředí, neboť jsou odolnější, trvanlivější a inertní vůči okolí, tj. jejich povrch nereaguje s lidským tělem, sloučeninami ani jinými materiály a nevylučuje chemické látky. Od silikonu proto nehrozí jakékoliv zdravotní rizika a je ekologičtějším materiálem než plast.

Ačkoliv v ČR silikon ještě zpravidla nikdo nerecykluje, v zahraničí to již neplatí. Obvykle se z něj vytváří olej, který se používá jako mazivo pro průmyslové stroje.Lze ho však také rozemlít, smíchat s pojivem a odlít z něj zcela nový předmět.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu silikon na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo silikon ve Wikislovníku