Poloxamer 407

Poloxamer 407 je kopolymerní organická sloučenina patřící mezi poloxamery, používaná jako neiontový tenzid. Jedná se o trojblokový kopolymer, kde je středový hydrofobní blok tvořen propylenglykolovými jednotkami s navázanými dvěma hydrofilní polyethylenglykolovými jednotkami; tyto jednotky obsahují kolem 101 molekul ethylenglykolu, zatímco propylenglykolový blok se skládá z přibližně 56 monomerů.[1]

Poloxamer 407 se skládá z bloků o přibližné délce a = 101 a b = 56.

Použití

Poloxamer 407 se používá převážně jako tenzid, například v kosmetice, kde umožňuje rozpouštět ve vodě olejovité přísady. Rovněž může být součástí roztoků na čištění kontaktních čoček, kde usnadňuje smývání vrstev nepolárních látek jako jsou tuky. Nachází se také v některých ústních vodách. Probíhá výzkum možného využití poloxameru 407 při dočasném spojování přerušených cév před jejich chirurgickým propojením.[2]

Poloxamer 407 nachází využití také v biotisku.[3] V 30% roztoku vytváří pevný gel, ovšem při ochlazení na 4 °C se mění na kapalinu, což umožňuje jeho využití k tvorbě dutin v hydrogelech.[4][5]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Poloxamer 407 na anglické Wikipedii.

  1. Tania Betancourt; The University of Texas at Austin, Biomedical Engineering. Targetable biodegradable nanoparticles for delivery of chemotherapeutic and imaging agents to ovarian cancer. [s.l.]: ProQuest, 2007. ISBN 978-0-549-34761-3. S. 130–. (anglicky)
  2. Stanford University Medical Center. Sutureless method for joining blood vessels invented [online]. ScienceDaily, 2011-08-28. Dostupné online.
  3. Janarthanan Gopinathan. Recent trends in bioinks for 3D printing. Biomaterials Research. 2018, s. 11. PMID 29636985.
  4. Kimberly A. Homan; Jennifer A. Lewis. Bioprinting of 3D Convoluted Renal Proximal Tubules on Perfusable Chips. Scientific Reports. 2016, s. 34845. PMID 27725720.
  5. Hyun-Wook Kang; Anthony Atala. A 3D bioprinting system to produce human-scale tissue constructs with structural integrity. Nature Biotechnology. 2016, s. 312–319. PMID 26878319.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.