Pollaufův hostinec

Pollaufův hostinec (nebo též Polaufův hostinec či Polaufovy domy[2] případně U Polaufa[2] (německy: Beim Pohlaufen[2]) taktéž usedlost (statek) Pollauf) je původní (již nepoužívané) označení pro skupinu domů, jenž se nacházely v nejsevernější (a nejvýše položené – v nadmořské výšce kolem 1070 m) části obce Horská Kvilda na Šumavě.[2] Hlavní dům jakož i ostatní k němu příslušející blízké objekty se nacházely na výrazném návrší nad pravým břehem Hamerského potoka.[2] Na tomto místě (předpokládaném nejstarším „sídelním jádru“[3] Horské Kvildy[2]) se křižovaly středověké dálkové obchodní cesty a tudy vedla i jedna z tras tzv. Zlaté stezky a sice její Kašperskohorská větev (tzv. Kašperskohorská Zlatá stezka) začínající v českém městě Kašperské Hory a končící v německém městě Pasov.[3][p 1]

Pollaufův hostinec (s kapličkou) na Horské Kvildě kolem roku 1930
Pollaufův hostinec na Horské Kvildě kolem roku 1930
Pollaufův hostinec na Horské Kvildě v roce 1932
Zlatá stezka, zbytek středověké dálkové obchodní cesty, 1 km severně od Horské Kvildy (rok 2010)
Zlatá stezka, zbytek středověké dálkové obchodní cesty, poblíž Horské Kvildy (rok 2013)
Hotel Rankl na Horské Kvildě (léto 2020)
Dřevěná socha Josefa Klostermanna – siláka Rankla Seppa na Horské Kvildě[1]

Historie

Usedlost Pollauf byla založena na rozcestí soumarské cesty z Kašperských Hor do Pasova a ze Sušice do bavorského Grafenau[5] nejspíše již ve středověku[5] a náležela městu Kašperské Hory,[2] které bylo též jejím zřizovatelem.[5] Město Kašperské Hory propachtovalo usedlost občanu jménem Tobias Müller s tím, že město samo i nadále usedlost vlastnilo a Tobias Müller byl pouze tzv. dědičným pachtýřem, jenž městu platil nájem a plnil i další závazky plynoucí z pachtovní smlouvy.[5] První historicky doložená zmínka o usedlosti pochází z roku 1680.[4][3]

Nikoalus Priem

V roce 1680 přešel pacht na svobodné lidi (byli to manželé Nikolaus a Marie Priem),[5] kteří namísto roboty museli k užitku města Kašperské Hory provozovat hospodskou činnost (měli za povinnost „pocestné zaopatřovat pivem a pálenkou ze svého provozu“[2]).[5] Nikolaus Priem platil dvakrát ročně nájem ve výši 1 gulden a 20 krejcarů, mohl pást dobytek v městských lesích a ve svém vlastním lese mohl rubat dřevo pro své potřeby (topení a opravy budov v usedlosti).[5][p 2] Poté, co zaplatil tzv. „ptačí nájem“, mohl ve vyznačeném a dohodnutém revíru lovit zvěř i rybařit.[5] Z každého uloveného kusu vysoké zvěře musel ale odeslat do Kašperských Hor bezplatně zadní čtvrť.[5][p 3] Nikolaus Priem během svého hospodaření na statku zakoupil nejen kus vysokohorské louky a černého lesa, ale postavil i druhý obytný dům.[5]

Lukas Priem

V roce 1707 převzal usedlost jeho syn Lukas Priem, když se předtím oženil se Suzanne rozenou Franz z bavorského Regenu.[5] I on usedlost zvětšil a tak město Kašperské Hory mohlo zvýšit nájemné a posléze přenést na usedlost i funkci „Filiální celnice a cedulového výběrčího místa“. Takto vzniklý celní bod (celnice, [2] mýtnice[3]) platil pro obě obchodní cesty.[5]

Rod Pollaufů

Od druhé poloviny 18. století prakticky až do roku 1946 zde hospodařil a hostinec provozoval rod Polaufů (Pollaufů, Pohlaufů).[2]

V roce 1757 na usedlosti hospodařili Adam a Dorothea Pollauf a v roce 1795 převzal koupí (za sumu 2.575 zlatých) usedlost Adamův syn Johann Adam Pollauf.[5][p 4] Od roku 1855 následujících patnáct let na statku hospodařil jeho syn Erhart Pollauf.[5] Jeho manželka Marie Anna v roce 1873 předala dvůr Mathiasu Pollaufovi.[5] (Ten se po dvou letech oženil s Veronikou Bauer z dnes již zaniklé české osady Grünberghofu, která do manželství přispěla věnem 1.800 zlatých.[5])[p 5] Hospodář, jenž přišel na statek po Mathiasu Pollaufovi není znám, ale po něm následujícím hospodářem byl Friedrich Pollauf (padl v první světové válce).[5][p 6] Poslední německý majitel usedlosti se jmenoval Friedrich Pollauf (1914–1950), jenž byl nucen statek opustit v roce 1946 v rámci odsunu německého obyvatelstva z českého pohraničí po druhé světové válce.[5]

Po druhé světové válce

Po vítězném Únoru 1948 byl objekt znárodněn a Národní pozemkový fond přidělil (20. října 1950) usedlost na Horské Kvildě čp. 18 s asi 16.5 ha pozemků nájemcům Jaroslavu Voldřichovi a Růženě Voldřichové (z Horské Kvildy 13).[5] Hostinec fungoval až do 50. let 20. století.[3][p 7] Školský referát (na ONV ve Vimperku) nutně potřeboval (pro splnění svých úkolů v pětiletém plánu) budovu usedlosti čp. 18 na Horské Kvildě.[5] Z tohoto důvodu bylo v roce 1952 přidělení usedlosti a souvisejících pozemků revidováno, pozemky přešly na Československý stát a budova na resort školství,[5] jenž objekt využíval jako školní zařízení.[3][p 8] Útvar hlavního architekta Prahy převzal budovu v roce 1980 a provedl její přestavbu.[5] Po sametové revoluci (po roce 1989) přešla budova na Okresní úřad Klatovy, jenž ji následně v dražbě prodal.[5] Tím se původní Pollaufův hostinec prodejem ocitl v soukromých rukou.[3] V roce 2004 prošla bývalá Pollaufova hospoda kompletní rekonstrukcí [p 9] a od té doby nese název hotel Rankl.[3][p 10]

V ráji šumavském

Pollaufův hostinec je dokonce zmiňován jako dějiště úvodních pasáží románu (z roku 1893) spisovatele Karla Klostermanna V ráji šumavském.[2][3] Naproti hotelu Rankl stojí přes dva metry vysoká (213 cm) dřevěná socha silného „šumavského obra” Rankla Seppa (Josefa Klostermanna).[2][1] I on je jednou z postav Klostermannova románu V ráji šumavském.[2][3][p 11]

Odkazy

Poznámky
  1. Není vyloučeno, že nejstarší „sídlení jádro“ Horské Kvildy (a vznik Pollaufovy usedlosti[4]) právě souvisel se zabezpečením provozu[4] na těchto středověkých dálkových obchodních cestách.[2]
  2. Dřevo či „popel“ k topení nesměl ale prodávat do sklářských hutí.[5]
  3. Dalším jeho břemenem byl závazek, že ve válečném čase bude v prostorách usedlosti poskytovat přístřeší.[5]
  4. Tehdejší stav dobytka na usedlosti čítal průběžně 8 tažných volů, 1 kůň, 12 krav na mléko, 16 telat a dalších 16 kusů dobytka.[5]
  5. Statek měl v tomto čase (kolem roku 1875) hodnotu okolo 6.818 zlatých a výměra půdy činila 84,45 ha.[5]
  6. Jeho bratr Dr. Wilhelm Pollauf byl rakouský právník a politik německé národnosti z Čech, na počátku 20. století poslanec Říšské rady v rakouském parlamentu.[5] Padl za první světové války v roce 1916.[5]
  7. V letech 1948 až 1953 bylo v šumavském pohraničí budováno nepropustné hraniční pásmo, které bylo zrušeno až pádem Železné opony v roce 1989.[3]
  8. V této době (kolem roku 1952) se uvádí hodnota odebírané budovy, bytového zařízení a provedených zde investic na 71.031,60 Kčs a mrtvého inventáře s pozemky na 40.200 Kč.
  9. Některé prameny[6][3] tvrdí, že hotel Rankl stojí na základech usedlosti[6][3] – Pollaufova statku, ale Pollaufova hospoda prošla rekonstrukcí, to jest nebyla prvotně zbořena do základů a opět nově vystavena.
  10. Hotel Rankl, Horská Kvilda 18, 38501 Horská Kvilda, Česko
  11. Dřevěná socha Rankla Seppa od místního chalupáře a amatérského řezbáře F. Ladislava Pavla váží 200 kg, je vyřezána ze čtyř polen palivového dřeva červeného dubu a tvůrce na ní pracoval tři roky.[1]

Reference
  1. Informační tabulka umístěná u dřevěné sochy Rankla Seppa. Část údajů byla převzata z Vlastivědného sborníku Muzea Šumavy (STARÝ Václav: Román a skutečnost, Rankl Sepp; Poslední šumavský obr).
  2. HORSKÁ KVILDA (Innergefild) – U Polaufa (Beim Pohlaufen) [online]. www mistopis eu [cit. 2020-09-24]. Dostupné online.
  3. Informační dvojjazyčně (česky a německy) psaná tabule (s názvem „Hotel Rankl“) v podobě „rozevřené knihy“ umístěná na veřejně přístupném místě mezi budovou Hotelu Rankl a vnitřní zelenou plochou s dětskými herními prvky. (Léto 2020).
  4. Polaufův hostinec [online]. Pension Helena Honesová [cit. 2020-09-24]. Dostupné online.
  5. Z historie usedlosti Pollauf (dnes hotel Rankl) [online]. www horska kvilda eu [cit. 2020-09-25]. Dostupné online.
  6. Hotel Rankl [online]. www restu cz [cit. 2020-09-24]. Dostupné online.

Literatura

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Pollaufův hostinec na Horské Kvildě na Wikimedia Commons

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.