Politický přeběhlík

Během tzv. první republiky mandát fakticky nepatřil poslanci, ale politické straně, kterou dotyčný pouze zastupoval, tato praxe však byla v rozporu s ústavou.[1] Poslance mohl zbavit mandátu volební soud volený sněmovnou, pokud svoji stranu opustili z důvodů „nízkých a nečestných“.[2][3]

• Jozef Wagner – v roce 1996 zvolen za ČSSD, 14. prosince 1996 byl vyloučen z ČSSD[4][5] i z jejího poslaneckého klubu (18. prosinec 1996)[5] a často hlasoval spolu s koalicí ODS, ODA a KDU-ČSL, která měla původně 99 poslanců (poté, co se k ní přidal Tomáš Teplík 100).
• Tomáš Teplík – v roce 1996 zvolen za ČSSD, byl z ní vyloučen[4] a vstoupil do ODS; koalice ODS, ODA a KDU-ČSL získala 100. poslance.
• Marie Machatá – 24. října 1999 vystoupila z klubu Unie svobody.[6] Později vstoupila do ČSNS a byla až do roku 2002 jejím jediným zástupcem v parlamentu.
• Tomáš Vrbík – v roce 2003 vystoupil z poslaneckého klubu US-DEU, poslanecký mandát získal po Haně Marvanové, která se mandátu vzdala z rodinných důvodů.[7] Poté v některých případech hlasoval spolu s ODS, například v prvním čtení zákona o státním rozpočtu na rok 2006.[8]
• Petr Kott – 27. září 2003 chyběl na hlasování o nedůvěře Špidlově vládě údajně kvůli problémům s alkoholem,[9] ale poslanec Kott tvrdil, že se nechtěl zúčastnit, aby neshodil celou reformu,[10] načež ho ODS vyloučila ze strany. Poté vstoupil do klubu vládní US-DEU a hlasoval s KDU-ČSL, US-DEU, ČSSD a KSČM o některých zákonech, mimo jiné o síti neziskových nemocnic.[9]
• Miloš Melčák – v roce 2006 zvolen za ČSSD, 19. ledna 2007 při hlasování o důvěře druhé Topolánkovy vlády opustil hlasovací sál a vláda tak získala důvěru.[11] Od té doby společně s poslancem Pohankou hlasovali s vládní koalicí o některých zákonech, mimo jiné pomohli projít v prvním čtení reformu veřejných financí.[12]
• Michal Pohanka – v roce 2006 zvolen za ČSSD, 19. ledna 2007 stejně jako Miloš Melčák při hlasování o důvěře druhé Topolánkovy vlády opustil hlasovací sál.
• Evžen Snítilý – v roce 2006 zvolen za ČSSD, 15. února 2008 při volbě prezidenta bez bližšího zdůvodnění oznámil, že v prezidentské volbě bude volit kandidáta ODS Václava Klause. Téhož dne byl vyloučen z poslaneckého klubu ČSSD. Prohlásil však že nadále bude nezařazeným poslancem, který bude hlasovat stejně jako ČSSD.[13]
• Marian Bielesz se za politického přeběhlíka neoznačuje; v roce 2004 vystoupil z poslaneckého klubu US-DEU, vzdal se ale mandátu a byl nahrazen loajálním Zdeňkem Kořistkou.[14]
• Senátor Tomáš Goláň byl v roce 2020 znovuzvolen za hnutí Senátor 21[15], krátce po volbách změnil klub a vstoupil do ODS[16].

Od 15. prosince 2006 se používá též původně eufemistické, později ironizující označení konstruktivní poslanec. Jako dysfemismy se používají též označení „odpadlík“, „zrádce“ atd.^[zdroj?!]

Konstruktivní poslanec je označení členů parlamentu, kteří při důležitém hlasování podpoří nebo tolerují jinou stranu proti vůli své vlastní strany nebo jejího vedení, používané často např. v druhé polovině roku 2006 v průběhu formování vlády Mirka Topolánka.

Některými členy a sympatizanty opozičních stran je toto označení používané především v ironickém až negativním smyslu pro poslance, který upřednostnil vlastní názor nebo jiný zájem před podporou většinového názoru vlastní strany.

• Vázané kandidátky za první republiky, str. 2-4
• Legendární švédský „přeběhlík“, který změnil systém, článek na severskelisty.cz
• Poslední sociální demokrat, článek Petra Palcáka na lidovky.cz
• KSČM chce bič na přeběhlíky, článek na aktualne.centrum.cz
• Konstruktivní zrádci a stranická disciplína, článek na stránkách Občanského institutu (obcinst.cz)
• Jan Pokorný: Rozhovor se středočeským hejtmanem Petrem Bendlem (14. 12. 2006, Český rozhlas, zřejmě chybně datováno o den dříve)
• Jiří Faimon: Přeběhlíci, nebo konstruktivní poslanci? (Britské listy, 10. 1. 2007)