Polikarpov R-Z

V roce 1935 navrhl ředitel závodu č. 1 sovětského leteckého průmyslu A. M. Bělenkov společně s hlavním inženýrem J. P. Šekulovem zásadní vylepšení vyráběného letounu Polikarpov R-5. Vlastní konstrukční úpravy pak řídili konstruktéři D. S. Markov a A. A. Skarbov.[1]

Základní konstrukce zůstala nezměněna, avšak dřevěná kostra nového letounu R-Z byla odlehčena. Inovací byl také podstatně výkonnější motor Mikulin AM-34N o vzletovém výkonu 603 kW, který obdržel dokonalejší kapotáž. Prostor osádky byl oproti předchůdci R-5 plně krytý. Polikarpov R-Z měl i menší podvozková kola opatřená kryty převzatými od typu R-5SSS. Hlavňovou výzbroj tvořil jeden pevný a jeden pohyblivý kulomet ŠKAS ráže 7,62 mm, pumovou pak až 500 kg při přetížení.[1] V bitevní úpravě mohl R-Z nosit pod spodním křídlem pouzdra se čtveřicí pevných kulometů.[2]

Sériová výroba byla zahájena v roce 1935, zastavena byla na jaře 1937,[1] kdy již vojenské letectvo požadovalo pouze jednoplošníky.

R-5 v civilní úpravě byly zařazeny do flotily Aeroflotu, kde nesly označení P-Zet. V rámci pomoci španělské republikánské vládě byla řada vojenských strojů R-Z dodána tamnímu letectvu. Sovětské letectvo pak R-Z používalo vedle R-5 do roku 1944.[1]

Jeden exemplář R-Z byl na přání pilota V. V. Ševčenka upraven konstruktérem V. V. Nikitinem na jednomístný rekordní letoun. Stroj dostal třetí lakovanou vrstvu, která byla dokonale vyleštěna a další aerodynamická vylepšení. 7. května 1937 s ním Ševčenko vystoupal do hladiny 10 380 m a následující den svůj výkon zlepšil na 11 100 m.[1]

Údaje dle[1]

Španělský Polikarpov R-Z

• Rozpětí: 15,50 m
• Délka: 9,72 m
• Výška: 3,73 m
• Nosná plocha: 42,52 m²
• Hmotnost prázdného letounu: 2007 kg
• Vzletová hmotnost: 3150 kg
• Maximální rychlost u země: 276 km/h
• Maximální rychlost v 3500 m: 316 km/h
• Cestovní rychlost: 228 km/h
• Výstup na 3000 m: 6,6 min
• Dostup: 8700 m
• Dolet: 1000 km