Poledne
Jako poledne (nebo také občanské poledne) se obvykle označuje 12.00 hod. místního času. Sluneční poledne (nebo také pravé poledne) je okamžik, ve kterém je slunce nad obzorem nejvýš; od občanského poledne se může lišit o hodinu nebo i více.
Poledne rozděluje kalendářní den na dvě stejné poloviny, jež se nazývají půldny. Opakem poledne je půlnoc.
Jídlo konzumované v době poledne se nazývá oběd. V mnoha zemích mají zaměstnanci na oběd vyhrazenou přestávku (polední pauzu), někde následuje i čas na siestu.
Sluneční poledne
Doba slunečního poledne se v průběhu roku mění až o 20 minut od střední hodnoty. Je to způsobeno tím, že Země obíhá po elipse a rychlost jejího pohybu vůči Slunci se mění, zatímco rotuje velice pravidelně kolem své osy.
Okamžik slunečního poledne závisí také na zeměpisné délce místa. V Česku je proto rozdíl mezi slunečním polednem v Chebu a Ostravě asi 25 minut.
Na rozdíl mezi pravým slunečním polednem a polednem občanským má také vliv nastavení letního času.
Kulturně-historické zajímavosti
Tradice poledního zvonění pochází z dob obléhání Bělehradu v roce 1456. Papež Kalixt III. vyzval evropská katolická království, aby se modlila za vítězství obránců města. Poručil, aby každý kostel v poledne rozezvučel zvony jako připomínku věřícím.[1]
Zvony brněnské katedrály sv. Petra a Pavla tradičně odbíjejí poledne už v 11.00.[2] Tak zvané „brněnské poledne“ má svůj počátek v roce 1645. Odzvonění poledne dříve byla lest, jejíž pomocí se Brno zbavilo obléhajících Švédů.[3][4]
Reference
- For whom the bells toll? (anglicky). travelnotesandbeyond.com [online]. Travel Notes and beyond, 2016-06 [cit. 2019-10-17]. Dostupné online.
- http://www.christnet.eu/magazin/zprava.asp?zprava=18110
- Archivovaná kopie. www.brno.tucnacek.cz [online]. [cit. 2009-07-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-24.
- Archivovaná kopie. www.brno.cz [online]. [cit. 2009-07-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-15.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu poledne na Wikimedia Commons
- Slovníkové heslo poledne ve Wikislovníku