Podání ruky

• neverbální pozdrav,
• přivítání a rozloučení
• začátek jednání, schůzky, vyjednávání,
• smíření,
• uzavření dohody, smlouvy,
• gratulace,
• sportovní zápas, soutěž, soupeření (před i po),
• honorování,
• kondolence,
• nabídka k tykání,

Podání ruky je vnímáno jako gesto, že zúčastnění jedinci jsou ochotni spolu komunikovat či jinak interagovat; též ukazuje uznání, respekt či rovnost vůči svému protějšku. Stejně tak neochota nabízenou ruku přijmout je chápána jako neochota k egalitární komunikaci či interakci a je vnímána jako nezdvořilé chování. Patří do formálního styku mezi lidmi.

Příležitosti, způsob a vhodnost podání ruky upravuje etiketa. V západních kulturách většinou platí:

• ruku podává (nabízí k pozdravu) jako první osoba starší nebo váženější, stejně tak žena ji nabízí jako první muži.
• ruka se podává bez rukavice; v minulosti nicméně mohla žena podat muži ruku v rukavičce
• je doporučeno ruku středně silně stiknout (tedy nepodávat ani „svěrák“ ani „leklou rybu“)
• je doporučeno se při podání (potřesení) ruky dívat svému protějšku přímo do očí; uhýbání pohledem může být vnímáno jako nedostatek upřímnosti nebo čistých úmyslů
• u představení jednoho člověka vícero lidem se předpokládá, že jednotlivá podání ruky budou kratší a že mohou být bez potřesení
• potřesení ruky je pravděpodobnější u gratulace, a je většinou úměrná sdílenému entusiasmu
• při představení je doporučeno rukou potřást 2× až 3× a netřást celou paží ale jen od lokte
• ruce by měly být podány „na půl cesty“ mezi zúčastněnými a neměly by být nakloněny či jinak zkrouceny pro pohodlnost jednoho ze zdravících lidí – oba tyto znaky také zdůrazňují vzájemnou rovnost
• je nevhodné nabídnout zpocenou či zašpiněnou ruku, nemůže-li si ji dotyčný včas utřít nebo nemůže-li ji podat z jiných důvodů (vyrážka, obvaz apod.), je akceptovatelné, pokud ruku nepodá a důvod vysvětlí

V jednotlivých kulturách

Podávání rukou v Indii

• V anglofonních zemích je podání ruky očekáváno v obchodní sféře stejně mezi muži tak ženami. V ostatních situacích muži podávají ruce častěji než ženy.
• V Nizozemsku a Belgii jsou podání ruky ještě o trochu častější než ostatních zemích, zvláště při obchodních jednáních, poradách a setkáních různého druhu.
• Ve Švýcarsku může muž podat ruku ženě (i v případě, že není starší nebo váženější osobou z dvojice).^[zdroj?]
• V Rakousku a Polsku je větší tendence třást si rukou, včetně pozdravu dospělých s dětmi nebo dětí mezi sebou.
• V Rusku převažuje podání ruky bez potřesení, zvláště mezi mužem a ženou. Potřesení muže ženinou rukou může být dokonce považováno za nevhodné a vhodnější formou je políbení ruky.^[zdroj?] To je ale naopak nevhodné v obchodním styku.
• V Severní Americe a Evropě se považuje za vhodné ruku pevně stisknout a naopak podání „leklé ryby“ může být protějškem vnímáno jako nedostatek zájmu (jedná-li se jednání) nebo mdlost charakteru.
• Slabý nebo žádný stisk při podání ruky je běžný na Středním Východě v arabských zemích a některých^[kde?] asijských zemích.
• Podání ruky není doporučeno či vnímáno jako vhodné mezi mužem a ženou v několika^[kde?] majoritně islámských zemích, zejména jsou-li si navzájem neznámí.
• V Číně je častější slabší stisk a též delší držení rukou po úvodním potřesení.
• V Japonsku je podání ruky neobvyklé; je preferovaný slabý stisk a současně (je-li podání ruky mezi cizincem a místním), aby podání ruky inicioval místní.
• V Indii převažuje podání ruky při obchodním jednání , v ostatních případech převažuje tradiční pozdrav úcty Namaste.
• V Norsku se preferuje relativně silný stisk; řádné potřesení ruky následuje v případě uzavření dohody.

• Jedna z variant je nabídnutí pouze prstů, ne celé ruky. Tato varianta byla praktikovaná v minulosti ženami vůči mužům (kteří je mohli zdvořile stisknout nebo je v náznaku políbit) a nebo též vysoce postaveným figurám vůči méně privilegovaným. V kontextu podání ruky coby pozdravu „rovného s rovným“ není tato varianta doporučena.
• V západním světě při podání ruky může jeden nebo oba zúčastnění položit volnou ruku na již stisknuté ruce, popřípadě i s nimi třást. Je to častější při příležitosti vítání, gratulace či kondolence. Toto gesto může být vnímáno jako pozdrav s dodatečnou vroucností, upřímností či odevzdáním.
• Vložení druhé ruky na stisknuté ruce je často praktikováno politiky. Jiné takové gesto je, pokud se politici po úvodním stisku ruky postaví tělem před případné fotografy a kameramany, aby jim zapózovali, a takto zůstanou po několik sekund, dívajíce se ne navzájem do očí ale do objektivů.
• Gesto, vnímané^[kde?] též jako dodatečná upřímnost či vroucnost mezi takto se zdravícími lidmi, může být položení volné ruky na rameno protějšku nebo jeho poplácání. Typicky u vroucného uvítání může podání ruky přejít v obejmutí.
• Stisk pravých rukou a stisk pravé paže protějšku levou rukou je varianta praktikovaná v Jižní Koreji, která je tam považována za symbol respektu.^[zdroj?]
• Úklona současně s podáním ruky (častější v některých^[kde?] asijských zemích, ale západní svět nevylučuje) je vnímána jako projev úcty (ale někdy též podřízenosti) svému protějšku. Je-li oboustranná, pak je i celý tento rituál vnímán jako „rovný s rovným“ (a vice versa).
• To, jestli je podána pravá nebo levá ruka, přibližně koreluje s tím, jaká ruka je dominantní – převážně je to pravice. Skauti si podávají levou ruku.
• Podání ruky východoafrického kmene Masajů patří mezi nejkratší – jde v podstatě jen o otření dlaní rukou o sebe nebo jen samotné dotknutí.[1]
• V subsaharské Africe, například v Mali, je časté, že se při jedinci při podání pravé ruky dotknou levou rukou svého vnějšího pravého předloktí.[1]
• V Maroku je podání ruky následováno (typicky jedním až trojnásobným) políbením prstů svého protějšku.^[zdroj?]
• V některých^[kde?] oblastech Afriky má podání ruky význam započaté konverzace či jednání mezi zdravícími se lidmi. Dokud se drží, ostatní nemají povoleno (resp. je považováno za nevhodné) vstoupit do jejich konverzace.
• V Turecku se podání rukou stalo rituálem obchodního vyjednávání; k tomu nemůže dojít před sevřením rukou. Účastníci si pak jimi třesou tak dlouho, dokud se nedohodnou na ceně.^[zdroj?]

První artefakty zobrazující podání ruky pocházejí z 5. století před n. l., ale lze se domnívat, že podání ruky pochází již z pravěku. Podle různých zdrojů^[ujasnit] je podání ruky gestem míru, které mělo oběma účastníkům ukázat, že jejich protějšek nemá v ruce zbraň.