Poapoštolská doba
Jako poapoštolská doba se v historiografii křesťanství označuje období vymezené úmrtím posledního z apoštolů a zahrnující období apoštolských Otců a apologetů. Jako její závěr můžeme označit mučednickou smrt lyonského biskupa Ireneje z Lyonu. Studium tohoto období má velký význam pro chápání počátků křesťanství a rozvoje základních nauk tohoto období. Nejranějším spisem tohoto období je Didaché, datovaná do posledních desetiletí 1. století, která zachycuje všední detaily života rané církve. Největší skupinou spisů, která nám svědčí o tomto období, jsou spisy apoštolských Otců. První kontakt křesťanství s helénskou kulturou vytvořili prostřednictvím písemných děl tzv. apologeti neboli spisovatelé bránící svou víru před pohany – zde se jedná zvláště o Justina Mučedníka. Období vrcholí teologií Irenejovou, který vytvořil nejvýraznější dílo v konfrontaci s gnosticismem, který představoval velké ohrožení pro církev 2. století.
Odkazy
Související články
Literatura
- Spisy apoštolských Otců. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1971.
- Spisy apoštolských Otců. Varcl, L.; Drápal, D.; Sokol, J. [tr., ed.]. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1986.
- Spisy apoštolských Otců. 2. vyd. Varcl, L.; Drápal, D.; Sokol, J. [tr., ed.]. Praha: Kalich, 2004. ISBN 80-7017-003-4.
- GROSSI, V.; SINISCALCO, P. Křesťanský život v prvních staletích. Brno, CDK, 1995. ISBN 80-85959-04-6.
- PETERS, G. I padri della Chiesa. Vol. 1. 2. ed. Roma: Borla, 1984. ISBN 88-263-0426-2.
- QUASTEN, J. Patrology. Vol. 1. Allen, Texas: Christian Classics, 1997. ISBN 0-87061-084-8.