Poškození rostlin polutanty

Podle prostředí lze znečištění rozdělit na

• znečištění vzduchu – úniky nebo úmyslným vypouštění zplodin do ovzduší
• znečištění vody – povrchovým odtokem a prosakováním do podzemní vody, Mezi typické polutanty patří pesticidy, rozpouštědla, průmyslová hnojiva atd.
• znečištění půdy – znečištěním povrchu půdy, nebo porušením podzemních nádrží. Mezi nejvýznamnější látky, znečišťující půdu patří polyaromatické uhlovodíky, těžké kovy jako rtuť, chróm, olovo nebo kadmium, MTBE, herbicidy, pesticidy a chlorované uhlovodíky.[2]

- akutní expozice – rostlina je vystavena působení vysoké koncentrace škodliviny v krátkém čase, projevuje se např. poškozením listů, - chronická expozice představuje dlouhodobé působení relativně nízkých koncentrací škodliviny, nedochází k časnému vzniku viditelných příznaků na rostlině, ale dojde k redukci výnosu, - přímá expozice zasahuje zpravidla nadzemní orgány, - nepřímá expozice je označení pro působení škodliviny přes půdní prostředí.[2]

• latentní poškození – projevuje se změněnými fyziologickými pochody, zvyšuje se náchylnost vůči infekcím
• akutní poškození – polutant vyskytující se v dávce převyšující únosnou míru způsobuje destrukci pletiv, zasychání okrajů listu, žloutnutí mezižilkové plochy až usychání, vybělení, opad listů, chřadnutí a úhyn rostlin
• chronické poškození – dlouhodobé působení polutantů způsobuje žloutnutí pletiv, opad listů, chřadnutí rostlin které předčasně stárnou[1]

Tuhé imise působí na rostliny - přímé fyzikální působení – překrytí a ucpání průduchů které způsobí omezení dýchání a transpirace, snížení fotosyntézy, přehřívání. Příznakem poškození jsou chlorózy, poruchy růstu a vývoje až úhyn rostliny. - přímé chemické působení – látky pronikají do rostliny a vyvolávají metabolické změny v pletivech. - působení na vlastnosti půdy – znečištění ovlivňuje chemické složení půdy, kyselost, strukturu mikroflóry, zpomalují nebo urychlují mineralizaci.

jsou rozlišovány dva typy smogu

• tzv. londýnský typ, který vzniká mísením kouře s mlhou. Obsahuje obvykle vysoké množství oxidů síry. Jeho výskyt je typický spíše pro zimní období. Příznaky jsou typické pro poškození oxidem siřičitým (červenohnědé zbarvení, opad listů). [2]
• tzv fotochemický smog jenž vzniká reakcemi slunečního záření, vzduchu a emisí z výfukových plynů automobilů. Má silné oxidační schopnosti, je nejčastější v letním období. Příznaky jsou typické pro poškození ozonem (nekrotické skvrny, chloróza). [2] Součástí fotochemického smogu jsou peroxyacylnitráty a také ozón (přízemní ozón).

Ozón je silné oxidační činidlo, které proniká do rostlin průduchy, poškozuje buněčné membrány a dochází k rozpadu chlorofylu. Pletiva, zejména listy, vlivem těchto účinků vybledávají. Na listech se tvoří stříbřité hnědé skvrnky, barva listu se postupně mění na červenohnědou až černou. Zbarvení postupuje směrem od okrajů listů. Příznakem je chloróza, kropenatost, opad listů, zpomalení růstu, zakrňování. Citlivé jsou především listnáče, topoly, vrby, jasan, ale poškozovány jsou i některé jehličnany, jako borovice, modříny a tisy.[1] U jehličnanů se objevují především žlutavé chlorotické skvrnky s neostrým okrajem.

Typické znaky poškození při poškození listu ozónem:[3]

• poškození je pouze na horní ploše listu
• nejsou poškozeny žilky listu
• více jsou poškozeny listy v nižších částech rostliny, starší listy

Vzniká obvykle při spalování fosilních paliv. Narušuje fotosyntézu, přispívá ke ztrátám vody rostlin. Poškozené tkáně se zbarvují červenohnědě, nekrotizují. Citlivější vůči znečištění je smrk ztepilý, borovice, jasan, odolnější je jalovec a tis.

Jde o plyny vznikající při spalování fosilních paliv. Oxidy dusíku omezují fotosyntézu, vedou k nerovnováze v příjmu živin (zvyšují obsah N, zrychlují růst) a okyselují půdu. Zvyšují dopad poškození ozónem.[2]

Amoniak vzniká při rozkladu zemědělských látek, chemické výrobě, může unikat z aplikovaných nebo uskladněných hnojiv. Významný vliv mají imise amoniaku v blízkosti chovů dobytka a drůbeže. Projevuje se oboustrannou mezižilkovou nekrózou, zasychání špiček listů, nebo i vrcholů u jehličnanů. Lze zaměnit s poškozením chlorem, ovšem u poškozením amoniakem jsou zbylá zelená pletiva zbarvena intenzivněji zeleně. Dlouhodobý, chronický vliv způsobuje špatné vyzrávání pletiv a namrzání, náchylnost k napadení patogeny.[1]

Vznikají z organických plynných sloučenin fotochemickými reakcemi za přítomnosti oxidů dusíku. Rozkladem peroxyacylnitrátů vzniká ozón a oxidy dusíku. Symptomem působení peroxyacylnitrátů na rostliny je silné poškození buněk pletiv mezodermu v listech – bílé skvrnky.[1]

Oxid uhelnatý je plyn vznikající jako emise při spalování. Při chronickém působení omezuje růst. Může zjevně poškozovat kořeny, například z nad místem úniku z podzemního potrubí, kořeny zfialoví a uhynou.[1]

Fluor a fluorovodík vznikají ve větší míře obvykle pouze v průmyslových provozech. U rostlin je symptomem poškození chloróza, bronzovatění, vybělení listů a vrcholů rostlin, nekrózy, zčernání listů a opad listů. Citlivější jsou mladé listy. Citlivější bývají druhy jako kukuřice, líska, obecně ovocné dřeviny, smrky, borovice. [1]

Chlor a chlorovodík vznikají ve větší míře obvykle především v průmyslových provozech ale jsou také zplodinami při spalování. U rostlin je symptomem poškození chloróza, bronzovatění, nekrózy, zčernání listů. Jsou známy druhy rostlin, které jsou citlivé na obsah chloru v hnojivech nebo ve vodě a je obecně vhodnější z i důvodů zasolení půdy (znečištění chloridem sodným) používat hnojiva které neobsahují chloridy. Citlivější k chloru a chlorovodíku bývají druhy jako jahody, obecně ovocné dřeviny, plodovou zeleninu.[1]

Ethen (Etylén) je rostlinný hormon a současně plyn který může vznikat při hoření, v dopravě nebo v chemické výrobě nebo při skladování ovoce. Ve skladech ovoce způsobuje rychlejší dozrávání ovoce. V klíčních rostlinách vyvolává tzv. trojí efekt – etiolizované klíční rostliny jsou kratší, silnější a mají porušenou orientaci v prostoru. Symptomem u volně rostoucích rostlin je stáčení listů dolů, epinastii listů. U rostlin plyn způsobuje opad listů, předčasné stárnutí, opad generativních orgánů.[1] Polutant stimuluje tvorbu kořenových vlásků.