Poďousy

Vesnice Poďousy je jednou z pěti částí obce Bečváry. V roce 2011 zde bylo evidováno 42 adres.[2]

Poďousy
Lokalita
Charaktermalá vesnice
ObecBečváry
OkresKolín
KrajStředočeský kraj
Zeměpisné souřadnice49°57′1″ s. š., 15°5′56″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel97 (2011)[1]
Katastrální územíPoďousy (1,44 km²)
PSČ281 43
Počet domů32 (2011)[1]
Poďousy
Další údaje
Kód části obce1317
Kód k. ú.601314
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Poďousy je také název katastrálního území o rozloze 1,44 km2.[3]

Poloha

Poďousy se nachází v jižní části okresu Kolín při křížení komunikací (místní název „U ruky“) II/125 (Uhlířské Janovice (10 km) – Kolín (12 km)) a silnice I/2 (Kutná Hora (12 km) – Praha (50 km)). Nejbližší železniční zastávka se nachází 2 km SZ v Pučerech (trať č. 114 Kolín – Ledečko).

Přírodní podmínky

Poďousy se svou polohou i svým nízkým rozmezím nadmořských výšek 335 m n. m. (rybník Mlýnek) až 371 m n. m. (vrchy Visálky a Kamenný vrch) řadí do jižní části úrodné Polabské nížiny. Největší plochu tak zabírá orná půda přerušovaná z části zastavěným územím a menšími (povětšinou jehličnatými) lesíky.

Historie

První písemná zmínka o vsi s názvem Poděhusy (Paďousy) je z roku 1265, kdy se vzpomíná Jaroš z Poděhus, který pravděpodobně založil tvrz na místě dnešního zámku v nedaleké vsi Červený Hrádek (Bečváry). Součástí červenohrádeckého panství byly Poďousy do roku 1677, kdy je koupil Adolf Vratislav ze Šternberka. Ten je připojil ke svému zásmuckého panství, ke kterému patřily až do roku 1848.

Exulanti

V dobách protireformace zahrnovaly jezuitské metody rekatolizace povinnou docházku na katolické bohoslužby, domovní prohlídky, odpírání souhlasu vrchnosti k uzavírání sňatků, násilné odvody na vojnu a číst nebo vlastnit Bibli bylo zakázáno.[4] Místodržitelský patent vydaný dne 29. ledna 1726 zpřísnil tresty pro usvědčené nekatolíky, a to od jednoho roku nucených prací až po trest smrti. Z Poďous nedaleko Kouřimi prokazatelně uprchl Jiřík Kulhavý, mladší syn Mikulášův. V roce 1752 emigroval s Marií Placnochovou, vdovou. V Rejstříku duší matriky městečka Münsterberg v pruském Slezsku stojí, že přišli na Sv. Ducha roku 1752 a vydávali se za manžele pod jinými jmény (Matěj a Kateřina Fořtovi). Mladé lidi ale trápilo svědomí, přiznali se a dne 15.4.1753 byli v Münsterbergu oddáni. Pohoršení obyvatelé města tuto událost nenechali zapomenout, proto se manželé Kulhaví v roce 1755 odhlásili z luterského sboru a s dětmi Janem (*25.4.1752) a Jakubem (*22.1.1754) odešli neznámo kam. [5]

Další fotografie
  • Budova bývalé školy
  • Rybník

Literatura

ŠTĚŘÍKOVÁ EDITA: Exulantský kazatel. Biografická novela o Václavu Blanickém (1720–1774), zakladateli exulantských kolonií v pruském Slezsku, 2007 (popisuje situaci v Münsterbergu)

Reference
  1. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2011-07-22 [cit. 2011-08-07]. Dostupné online.
  3. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-16.
  4. ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA: Stručně o pobělohorských exulantech. KALICH, 2005.
  5. ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Pozváni do Slezska : vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. 1. vyd. vyd. Praha: KALICH 599 s. Dostupné online. ISBN 80-7017-553-2, ISBN 978-80-7017-553-8. OCLC 57324279

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.