Platon Alexejevič Lečickij

Narodil se v Grodenské gubernii a studoval na semináři v Litvě. Vystudoval Varšavskou kadetní školu. V hodnosti kapitána byl v roce 1891 převelen k 6. východosibiřskému praporu a v roce 1892 k 5. východosibiřskému střeleckému praporu. V roce 1896 povýšen na podplukovníka. Dne 24. listopadu 1898 byl se svým praporem přidělen do přístavu Port Arthur. Zde se také účastnil rusko-japonské války (1904–1905). Za účast při obraně přístavu byl povýšen.

Dne 4. června 1916 byla zahájena Brusilovova ofenzíva, jedna z nejúspěšnějších operací první světové války. Zvláště její zahájení bylo svým úspěchem ohromující. I samotný Alexej Brusilov byl ale překvapen úspěšným tažením Platona A. Lešického na nejjižnější části Brusilovova jihozápadního frontu. Lešický v polovině června zaútočil na město Černovice a 19. června 1916 je dobyl. Dále dobyl blízké vesnice obsazené do té doby Rakušany. Bez vědomí Brusilova se Lešický rozhodl dobýt a obsadit celou Bukovinu, což se mu také podařilo.[2] Před sebou tlačil Rakušany směrem ke karpatským hřebenům. Za několik dní získal pod kontrolu téměř celé území Bukoviny. Rakousko-uherská armáda, se po pádu Černovic nezmohla na žádný významnější odpor. Po několik dní prakticky bez zastavení prchala, aby pak zaujala obranné pozice na samém jižním okraji Bukoviny.

Po ruské únorové revoluci v roce 1917 působil Lešický krátce jako ministr války^[zdroj?!]. Už po několika týdnech ale sám rezignoval. V roce 1920 se vrátil do ruské armády, která v té době už ale procházela bolševizací. V roce 1921 byl obviněn z kontrarevoluční činnosti. Byl uvězněn v obávaném moskevském vězení Taganka, kde mezi roky 1921–1923 zemřel.