Pivovar Bělá nad Radbuzou

První písemná zmínka o Bělé nad Radbuzou pochází z Kosmovy kroniky a uvádí se rok 1121 v souvislosti s nově zbudovaným blízkým hradem Přimdou. Nad původním českým obyvatelstvem postupně od 13. století převážili Němci, což se projevilo tím, že se vžil německý název obce Weissensulz.  

Kdy byl pivovar v Bělé nad Radbuzou přesně založen se neví, ale došlo k tomu určitě před rokem 1596, kdy se majiteli Bělé stali Lamingenové z Albenreuthu, sídlící od roku 1480 na tvrzi a později zámku v sousedním Újezdu Svatého Kříže, tehdy nazývaného Újezd v Chodech. Na konci 16. století se také objevují první zmínky o vaření piva na panském dvoře v Bělé, který byl kompletně dokončený v roce 1614.

V  roce 1678 pak Volf Maxmilián Lamingen prodal panství Újezd Svatého Kříže spolu s Bělou nad Radbuzou Zdeňkovi Kašparovi Kaplíři ze Sulevic, známému obhájci Vídně proti Turkům.

Po smrti Kašpara Kaplíře připadlo panství jeho třetí manželce Anně Terezii Cukrové z Tamfeldu. Cukrové z Tamfeldu zde hospodařili až do r. 1796, kdy panství zdědili Kocové z Dobrše, kteří se sice zaměřovali hlavně na rozvoj sklářství, ale skláři měli nárok na deputátní pivo a tak se v rozpočtu panství vždy myslelo i na pivovar. Rodu Koců z Dobrše pak patřil pivovar až do vyvlastnění po druhé světové válce.

Pivovar se od počátku rozvíjel jako panský, což byla výhoda oproti měšťanským, kdy vrchnost měla i v dobách krize dostatek kapitálu a surovin. V následujících obdobích pivovar celkem prosperoval, někdy se dařilo více, někdy méně.

Svého rekordního výstavu 22 255 hl dosáhl pivovar v letech 1938/1939. Podle pamětníků bylo bělské pivo velmi dobré a to hlavně díky kvalitní vodě z nedaleké studny za řekou.

Po druhé světové válce byl na základě dekretu prezidenta republiky z 21.6.1945 č.12 sb. Jindřichu Kocovi z Dobrše velkostatek včetně pivovaru zkonfiskován. Pak byl na krátký čas začleněn pod Národní správu československý pivovarů v Praze, ale ještě v roce 1945 přešel pod správu Zemského pozemkového fondu. V roce 1947 došlo k definitivnímu zestátnění pivovaru a odtržení od velkostatku. Pivovar se tak dostal pod Vrchní správu státních pivovarů v Benešově. Po únoru 1948 se započala poslední etapa již státního pivovaru, kdy v rámci tvorby národních podniků byl v lednu 1949 začleněn pod Západočeské pivovary n.p.

Od 1 ledna 1953 byl pak začleněn po národní podnik Chodské pivovary, po zrušení tohoto podniku se od roku 1955 vrátil zpět pod Západočeské pivovary a následně po zrušení tohoto národního podniku k 31. 3. 1958 se převedl do národního podniku Plzeňské pivovary.

V souvislosti s centralizací výroby piva došlo 31.12.1960 k definitivnímu uzavření Bělského pivovaru. V tomto roce zde uvařil jeho poslední sládek pan Josef Kurc 8 650 hl piva. Objekty pivovaru pak sloužily k různým účelům. V jedné části se sušilo obilí, v tancích se skladovala surovina pro výrobky Fruty Horšovský Týn a ve zbylých prostorách probíhala výroba zemědělské techniky Kovodružstvem Strážov. Prostory bývalého pivovaru ale nebyly pro kovodělnou výrobu vhodné a proto byl pro tyto účely postaven nový výrobní závod na východním okraji Bělé a založena nová společnost Kovo výrobní družstvo Bělá nad Radbuzou.

I když byly budovy i koncem 70 let dvacátého století stále v relativně dobrém technickém stavu bylo rozhodnuto o jejich demolici. K tomu došlo 27.2.1980. Stejný osud na přelomu 70. a 80. let dvacátého století postihl i zámek v Újezdu svatého Kříže a kostely v obcích Železná a Rybník.

Po jeho zboření a odvezení stavební sutě do bažin mezi řekou Radbuzou a železniční tratí při silnici do obce Bystřice byla plocha zpevněna panely a pozemek byl využíván k parkování zemědělských strojů a techniky státním statkem, který sídlil ve správní budově a hospodařil v objektech hospodářského dvora.

Po ukončení fungování státního statku v Bělé nad Radbuzou přešel pozemek po zbořeném pivovaru do správy Pozemkového fondu ČR.

V letech 1998 – 2003 postupně získal pozemky, na kterých stával Bělský pivovar jako náhradní restituční plnění pan Ivo Šperl z Bělé nad Radbuzou.

Globální finanční krize pak v roce 2008 znamenala definitivní zastavení plánů na ekonomicky rentabilní využití těchto pozemků

Zdroj:  Státní okresní archiv Domažlice se sídlem v Horšovském Týně, vyprávění pamětníků,internet a vlastní archiv.