Pinchas

První zmínka v Bibli o osobě tohoto jména se týká syna Eleazara a vnuka Árona.[4] Ten se stal historicky v pořadí třetím židovským veleknězem,[5] i když původně na kněžství neměl nárok. Narodil se totiž dřív, než bylo ustanoveno, že se kněžství týká budoucích potomků Áronových synů. Přesto se necítil ukřivděný a konal pomocnou službu ve svatostánku pod dohledem svého otce a svých strýců jako řadový levita. Svou pokorou se stal v této záležitosti jakýmsi protipólem levity Kóracha.

Za svou stálost a horlivost, kterou projevil na místě posledního stanoviště izraelských kmenů před jejich vstupem do zaslíbené země, v Šitímu,[6], kde kopím probodl mezietnickým stykem smilnicí pár[7] a zastavil tak nákazu, která se v izraelském táboře začala šířit, obdržel od Boha „smlouvu pokoje“[8] a tím i „trvalé kněžství“ jak pro sebe, tak pro své potomstvo.[9] Již jako kněz doprovázel válečnou výpravu proti Midjáncům.[10] Vedl též výpravu do gileádské země, aby protestoval proti oltáři, který vystavěly tři izraelské kmeny, které se usadily v Zajordání.[11] Při rozdělení zaslíbené země získal do držení město Gibea, které leželo v pohoří Efrajimském.[12]

Od velekněze Pinchase odvozovali svůj původ někteří kněží z pozdějšího období, přičemž slovo „syn“ je v těchto případech třeba chápat v širším smyslu jako „potomek“.[13] Po Pinchasovi je pojmenována paraša, která se v synagógách čte jednou v roce o šabatové bohoslužbě.

Další biblická zmínka o osobě tohoto jména se týká mladšího syna soudce a velekněze Élího.[14][15] Ten působil v Šilo se svým starším bratrem Chofním jako kněz pod vedením svého otce. První kniha Samuelova vykresluje jak Pinchase, tak jeho bratra jako ničemníky,[16] kteří za bezradného přihlížení svého zestárlého otce zneužívají kněžský řád[17] a neváhají použít násilí proti všem, kteří se vůči tomuto zneužívání ohradí.[18] Dokonce oba po způsobu modloslužebných praktik kultů plodnosti smilní s ženami v branách svatostánku.[19] Nakonec byl Pinchas společně se svým bratrem zabit v bitvě s Pelištejci.[20]

V biblických jmenných seznamech figuruje ještě jiná osoba téhož jména, která je otcem jakéhosi Eleazara, v jehož přítomnosti bylo v Ezdrášově době odvažováno stříbro, zlato a jiné předměty určené pro Chrám.[21]