Pietro Rava

Pietro Rava (21. ledna 1916, Cassine, Italské království – 5. listopadu 2006, Turín, Itálie) byl italský fotbalový obránce a později i trenér.

Pietro Rava
Ze sezony 1935/36.
Osobní informace
Datum narození	16. ledna 1916
Místo narození	Cassine, Italské království
Datum úmrtí	5. listopadu 2006 (ve věku 90 let)
Místo úmrtí	Turín, Itálie
Výška	175 cm
Hmotnost	77 kg
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozice	Fotbalový obránce (1935–1946) Fotbalový trenér (1952–1964)
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly) 1935–1946 1946–1947 1947–1950 1950–1952 Juventus Alessandria Juventus Novara 2300(11) 03800(5) 07300(3) 02500(1)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly) 1935–1946 Itálie 300(0)
Trenérská kariéra***
Roky Klub 1952 1953 1953–1954 1954–1955 1955–1956 1956–1957 1957 1958–1959 1961–1963 1963–1964 Padova Carrarese Padova Cuneo Monza Sampdoria Palermo Monza Alessandria Biellese
Úspěchy
Fotbal na OH 1936 Itálie Mistrovství světa ve fotbale 1938 Itálie 1. italská fotbalová liga 1949/50 Juventus italský fotbalový pohár 1937/38 Juventus 1941/42 Juventus
Další informace
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

První fotbalové krůčky udělal na hřišti Dopolavoro Ferroviario di Corso Parigi v Turíně. Hned byl zařazen do mládežnické sestavy Juventusu. Nejprve hrál levé křídlo a poté záložníka a až trenér Bianconeri Virginio Rosetta vycítil jeho potenciál jako levý obránce. Debut si odbyl 3. listopadu 1935. V Juventusu byl spolu s Fonim výbornou sehranou obranou.

Po MS 1938, mu vedení Juventusu odmítlo zvýšení platu. Pietro začal stávkovat a během sezony 1938/39 záměrně podával nedostatečné výkony. Skončil tak na několik týdnů na lavičku. Sezona skončila 8. místem v tabulce. Situace byla vyřešena zprostředkováním fedarecí, která uznala vítězem Juventus z ekonomických důvodů.

Když v roce 1946 Juventus vyjádřil svůj záměr nahradit ho mladším Oscarem Vicichem, Pietro se rozhodl opustit klub a odešel za 4 miliony lir do Alessandrie. Byl zvolen kapitánem. Získal si renomé a za rok se vrátil zpět již za 14 milionů lir. S Bianconeri získal svůj první titul v sezoně 1949/50. Jenže měl špatný vztah s trenérem Carverem. V roce 1949 mu odebral kapitánskou pásku a v roce 1950 byl zařazen na seznam přestupů rok před vypršením smlouvy. Fotbalovou kariéru zakončil po sezoně 1951/52 v dresu Novara Calcio.

S italskou reprezentací vyhrál MS 1938.[1] Na tomto šampionátu byl federací FIFA zařazen i do all-stars týmu.[2] Zlatou medaili získal i na fotbalovém turnaji olympijských her v Berlíně roku 1936.[3] Celkem za národní tým odehrál 30 utkání[4] ve kterém prohrál pouze jeden.[5]

Po hráčské kariéře se stal trenérem. Začal u mládeže. První zkušenosti s dospělými prodělal v Padově ve druhé lize. Až v sezoně 1956/57 byl trenérem prvoligového týmu UC Sampdoria. Sám trenér si tento zážitek pamatoval jako "nejkrásnější rok". Hráči jej milovali, ale měl problémy s prezidentem. Poté spolupracoval i s trenérem Giovanni Ferrarim u národního týmu.

V roce 1998 měl infarkt a v posledních letech svého života trpěl Alzheimerovou chorobou. V době své smrti v roce 2006 byl posledním žijícím fotbalistou ze zlatého mužstva z MS 1938. Byl pohřben na hřbitově Parco di Torino. V roce 2015 po něm byly pojmenovány veřejné zahrady via Piobesi v Turíně.