Alfredo Foni

Alfredo Foni (20. leden 1911, Udine, Italské království – 28. leden 1985, Breganzona, Švýcarsko) byl italský fotbalista. Hrával na pozici obránce. Později se stal i trenérem.

Alfredo Foni
Osobní informace
Datum narození	20. ledna 1911
Místo narození	Udine, Italské království
Datum úmrtí	28. ledna 1985 (ve věku 74 let)
Místo úmrtí	Breganzona, Itálie
Výška	172 cm
Hmotnost	72 kg
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozice	Fotbalový obránce (1927–1949) Fotbalový trenér (1947–1977)
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly) 1927–1929 1929–1931 1931–1934 1934–1947 1948–1949 Udinese Lazio Padova Juventus Chiasso 00300(0) 03800(3) 0960(19) 26600(5) 00300(0)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly) 1936–1942 Itálie 230(0)
Trenérská kariéra***
Roky Klub 1947–1948 1949–1950 1950–1951 1951–1952 1952–1955 1954–1958 1959–1961 1961–1962 1963 1964–1967 1968–1969 1970–1971 1972–1973 1973–1974 1976–1977 Benátky Casale Pavia Sampdoria Inter Itálie Řím Udinese Řím Švýcarsko Inter Bellinzona Mantova Lugano Lugano
Úspěchy
Fotbal na OH 1936 Itálie Mistrovství světa ve fotbale 1938 Itálie 1. italská fotbalová liga 1934/35 Juventus 1952/53 Inter - trenér 1953/54 Inter - trenér italský fotbalový pohár 1937/38 Juventus 1941/42 Juventus Veletržní pohár 1960/61 Řím - trenér
Další informace
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svůj první zápas odehrál v 16 letech za klub Udinese ve druhé lize. V roce 1929 přestoupil na dva roky do Lazia a potom tři roky hrál v Padově. V roce 1934 přestoupil do slavného Juventusu aby nahradil Rosettu. S Bianconeri hrál nepřetržitě 11 sezon až do roku 1947. Odehrál 266 zápasů - aniž by vynechal zápas na sedmi sezonách po sobě. Jenže za slavný klub získal jen jeden titul (1934/35) a dva domácí poháry (1937/38, 1941/42). Hráčskou kariéru zakončil ve švýcarském klubu FC Chiasso.

Za italskou reprezentací debutoval 3. srpna 1936 na OH 1936, kde získal zlatou medaili.[1] Na MS 1938 patřil k tahounům mužstva, který turnaj vyhrál.[2] Na tomto šampionátu byl federací FIFA zařazen i do all-stars týmu.[3] Celkem za národní tým odehrál 23 utkání.[4] Po hráčské kariéře se stal trenérem mnoha klubů. Největší úspěchy zaznamenal jako trenér Interu který dovedl ke dvou titulům v lize (1952/53, 1953/54).

Po triumfech u Nerazzurri byl povolán do čela reprezentace na čtyřleté období 1954-1958, ale byl protagonistou negativního neúspěchu v kvalifikaci Azzurri na MS 1958 kdy nepostoupili na šampionát. Po nezdaru trénoval klub AS Řím se kterým vyhrál tehdejší Evropskou ligu Veletržní pohár 1960/61. Také se stal trenérem reprezentace Švýcarska v letech 1964 až 1967. Svou kariéru trenéra ukončil v 1977 v klubu FC Lugano.