Pietro Pariati
Pietro Pariati (27. března 1665 Reggio Emilia – 14. října 1733 Vídeň) byl italský básník a operní libretista.
| Pietro Pariati | |
|---|---|
| Narození | 27. března 1665 Reggio Emilia |
| Úmrtí | 14. října 1733 (ve věku 68 let) Vídeň |
| Povolání | básník, libretista a spisovatel |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život
Narodil se 27. března 1665 v Reggio Emilia. Byl sekretářem kardinála a vévody z Modeny Rainalda III.. Po návštěvě Madridu v roce 1695 byl na tři roky uvězněn. Od roku 1699 do roku 1714 žil v Benátkách, kde začal psát operní libreta, nejprve ve spolupráci s Apostolem Zenoem, později samostatně. Jako témata svých libret si často vybíral díla antických i současných dramatiků (Titus Maccius Plautus, Molière, Miguel de Cervantes y Saavedra aj.). Jeho texty zhudebnili přední skladatelé té doby, např. Tomaso Albinoni, Antonio Caldara, Francesco Gasparini, Antonio Lotti a Nicola Porpora.
V roce 1714 odešel do Vídně a stal se dvorním básníkem a libretistou císaře Karla VI. Do roku 1729 napsal libreta pro 13 oratorií, 15 kantát a 14 dalších jevištních děl, určených většinou pro různé slavnostní příležitosti císařské rodiny. Značnou část těchto prací zhudebnil Johann Joseph Fux
V roce 1729 jej ve funkci dvorního libretisty nahradil Pietro Metastasio. Pariati zemřel ve Vídni 14. října 1733.
Dílo
Nejpopulárnější operní libreta Pietra Pariatiho:
- Flavio Anicio Olibrio (spolupráce Zeno, 1708), zhudebnili Francesco Gasparini, Nicola Antonio Porpora a Niccolò Jommelli
- Astarto (spolupráce Apostolo Zeno, 1708), zhudebnili Tomaso Albinoni a Antonio Caldara
- Sesostri re di Egitto (1710), zhudebnili Francesco Gasparini a Baldassare Galuppi
- Il Giustino (1711), zhudebnili Tomaso Albinoni, Antonio Vivaldi a Georg Friedrich Händel
- Costantino (1711), zhudebnili Gasparini, Antonio Lotti a Antonio Caldara
- Teseo in Creta (1715), zhudebnili Porpora, Händel a Galuppi
- Orfeo ed Euridice 1715, zhudebnil Johann Joseph Fux
Literatura
- A. Zeno, Poesie drammatiche (Venezia, 1744)
- N. Campanini, Un precursore del Metastasio (Reggio Emilia, 1889)
- O. Wessely, Pietro Pariatis Libretto zu Johann Joseph Fuxens ‘Costanza e fortezza’ (Graz, 1969)
- G. Gronda, ‘Per una ricognizione dei libretti di Pietro Pariati’, Civiltà teatrale e Settecento emiliano: Reggio nell’Emilia, pp. 115–36 (1985)
- E. Kanduth, Das Libretto im Zeichen der Arcadia, Paradigmatisches in den Musikdramen Zenos (Pariatis) und Metastasios, Opern als Text: Romanistische Beiträge zur Libretto-Forschung, pp. 33–53 (Heidelberg, 1986)
- G. Gronda, La carriera di un librettista: Pietro Pariati da Reggio di Lombardia (Bologna, 1990)
- R. Bossard, Von San Luca nach Covent Garden: die Wege des Giustino zu Händel, Göttinger Händel-Beiträge, vol. IV, pp. 146–73 (1991)
- G. Gronda, La Betulia liberata e la tradizione viennese dei componimenti sacri, Mozart, Padova e la ‘Betulia liberata’, pp. 27–42 (Padova, 1989)
- L. Bianconi, G. La Face Bianconi, I libretti italiani di Georg Friedrich Händel e le loro fonti (Florence, 1992)
- B. Brumana, Figure di Don Chisciotte nell’opera italiana tra Seicento e Settecento, Europäische Mythen der Neuzeit: Faust und Don Juan, pp. 699–712 (Salzburg, 1992)
- A. Sommer-Mathis, Von Barcelona nach Wien: die Einrichtung des musik- und Theaterbetriebes am Wiener Hof durch Kaiser Karl VI, Musica Conservata: Günther Brosche zum 60. Beburtstag, pp. 355–80 (Tutzing, 1999)
Externí odkazy
- Volně přístupné partitury děl od Pietra Pariatiho v projektu IMSLP
- Životopis it
