Pietro Lorenzoni

Působil jako advokát a své profesi se věnoval až do své smrti, kdy patřil mezi nejstarší advokáty v Rakousku. Ještě ve svých 80 letech dojížděl do Vídně a osobně zastupoval svého klienta u nejvyššího správního soudu.[1]

Byl aktivní politicky. Byl poslancem Tyrolského zemského sněmu,[1] kde zasedal od roku 1889.[2] Roku 1891 rezignoval v rámci hromadného složení mandátů italských poslanců na protest proti odmítnutí administrativní autonomie pro etnické Italy v jižním Tyrolsku.[3] V roce 1895 ho italský volební výbor opět navrhl jako kandidáta do zemských voleb v Tyrolsku.[4] Byl pak skutečně zvolen. Patřil mezi italské poslance bojkotující sněm.[5] Uspěl i v doplňovacích volbách roku 1896,[6] stejně jako v roku 1898.[7]

Zasedal taky jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam nastoupil v doplňovacích volbách roku 1882 za kurii venkovských obcí v Tyrolsku, obvod Cles, Fondo atd. Slib slož. 18. prosince 1882. Ve volbách roku 1885 mandát obhájil.[8] Ve volebním období 1879–1885 se uvádí jako Dr. Peter Lorenzoni, advokát, bytem Cles.[9]

Po nástupu do parlamentu se připojil k nově vzniklému Coroniniho klubu, který se snažil o umírněnou provládní liberální politiku.[10] Jako člen Coroniniho klubu se uvádí i po volbách roku 1885.[11]

Zemřel v srpnu 1916 ve věku 86 let. V posledních měsících před smrtí byl upoután na lůžko.[1]

Jeho syn Dr. Giovanni Lorenzoni (1873–1944), vyučoval národohospodářství na italské právní fakultě Univerzity v Innsbrucku a během 1. světové války přešel na italskou stranu.[1]