Pierre Lévy

Podle Lévyho kyberkultura navazuje na přerušenou tradici ideálů osvícenské filosofie, významné evropské tendence směřující k emancipaci člověka a na praxi neustálé výměny informací a znalostí, kterou osvícenští filosofové považovali za hybnou sílu pokroku. Zároveň s tím ztělesňuje revoluční a republikánské ideály volnosti, rovnosti a bratrství v tom smyslu, že umožňuje každému jednotlivci vysílat informace určené pro všechny, otevírá víceméně rovný přístup do množství virtuálních společenství a všechny nás propojuje do jednoho společného kyberprostoru. Kyberkultura přináší mnoho nových jevů, myšlenkových a kulturních schémat a nových forem umělecké produkce a politického života. V pozadí všeho však stojí dle Lévyho jedna podstatná proměna, spočívající v rozšíření naší reflexivní inteligence, vrstvy lidské inteligence, která souvisí s naší potřebou zdůvodňování, osobní zodpovědností a schopností na věci nahlížet z univerzální, všeobecné perspektivy. Tato lidská schopnost neprochází od doby svého vzniku první proměnou. V průběhu evropské renesance, s vynálezem knihtisku a nových nástrojů pro pozorování, s rozvojem matematiky a experimentální vědy, je totiž původní ideál univerzality u reflexivní inteligence rozšířen také o ideál vědeckosti. Dnešní rozšíření reflexivní inteligence je při pohledu na vývoj kyberprostoru možné chápat jako úsvit vzniku nového ideálu, a to ideálu reflexivní kolektivní inteligence. Naše reflexivní inteligence má tedy současné době tři ideály, a to ideál univerzality, vědeckosti a nově ideál kolektivní reflexivity.[2]

Lévy vidí budoucnost kulturní praxe v uvádění zdrojů a projektů do součinnosti, v budování a dynamickém udržování společných pamětí, ve spouštění pružných způsobů spolupráce a koordinovaném rozmísťování rozhodovacích center na platformě digitálního média a ve vytváření virtuálních komunit na základě podobnosti zájmů, znalostí, sdílení společných plánů, v rámci procesu spolupráce a výměn, a to nezávisle na zeměpisných vzdálenostech a na příslušnosti k institucím. Tím chce dojít ke zpochybnění mnoha typů moci ve společnosti, především pak proměny mediálních organizací a k postupnému konci starého modelu studijních společenství organizujících se kolem fyzických depozitářů vědění. V této souvislosti postuluje potřebu celkové proměny vzdělávací praxe a zavedení nového pojetí gramotnosti, jehož cílem je naučit všechny členy společnosti vědomého používání nástrojů digitálního média, ctění principů kolektivní inteligence a schopnosti kritické práce s informacemi v míře, která dříve byla vlastní pouze akademicky vzdělané elitě.[2]

Obecným cílem rozvíjení reflexivní kolektivní inteligence by dle Lévyho mělo být dosažení větší soudržnosti dnes velmi fragmentovaného světa kultury, neboli nová univerzalita, která je však zproštěna totalitních a exkludujících rysů univerzálních náboženství či ideologií, jež známe z minulosti. Měla by to být univerzalita bez totality, která je otevřena paralelní expanzi našeho vědění a naší svobody. Lévy rovněž anticipuje, že v budoucím reflexivním procesu naší kolektivní inteligence nastane obecná aspirace vyrazit vstříc vyšší inteligenci, jíž je možné nazývat bohem, přičemž nastane obecné povědomí o tom, že jsme na stejné planetě a že na sobě závisíme. Lze proto říci, že Pierre Lévy se identifikuje s rozšířenou vizí planetárního vědomí, kterou nastínil Pierre Teilhard de Chardin.[2]