Pierre Guillaume Frédéric le Play

Pro Frédérica le Play byly proměny rodin zásadní pro porozumění proměn celé společnosti. V roce 1855 napsal Les ouvriers européens, kde se věnoval životu dělnických rodin. Porovnával více než 40 typů rodin v Evropě a ve střední Asii. Rodiny rozděluje na dva druhy. Prvním typem je stabilní rodina, kde jejím členům záleží na tradicích a mají starost o svůj domov a bezpečí. Druhým typem je rozkládající se rodina. V této rodině otec ztrácí přirozený respekt a její členové se vyznačují větší mírou individuality.[1]

Druhy rodin poté rozlišil v práci La réforme sociale en France (1864). Zde le Play rozšiřuje charakteristiku rodin a popisuje další tři tři typy. Prvním je patriarchální rodina, kde má otcova autorita dominantní roli a členové se k individualismu přiklání jen minimálně. Druhým typem je rodina nestabilní. V těchto rodinách mají jejich členové neúctu k tradicím a výrazně tíhnou k individualismu. Le Play se domníval, že společnost, kde převládá tento typ rodiny, podporuje centralizaci či socialismus, protože stát musí plnit funkce, které nestabilní rodina nedokáže sama zajistit. Posledním typem je partikulární rodina. V této rodině děti postupem času odchází založit svou domácnost. Nicméně jedno dítě dědí veškerý majetek a stále bydlí u svých rodičů, a to i pokud má své děti. Le Play se domníval, že tento typ rodiny je nejvhodnější a požadoval, aby se rozšířila do celé společnosti.[1]

„Le Play byl přesvědčen, že Průmyslová revoluce může za rozklad společnost. Obával se nastupující korupce a tyranie.“[1] Původně byl ateistou, ale postupně se stal obhájcem náboženství. Roku 1864 napsal známý esej hájící křesťanství před darwinismem a skepticismem. V roce 1879, tři roky před smrtí, konvertoval ke katolictví. Je považován za jednoho z klasiků konzervativismu.