Pierino Prati

Pierino Prati (13. prosinec 1946, Cinisello Balsamo, Italské království – 22. červen 2020[1], Montorfano, Itálie) byl italský fotbalový útočník a trenér.

Pierino Prati
V roce 1967
Osobní informace
Datum narození	13. prosince 1946
Místo narození	Cinisello Balsamo, Italské království
Datum úmrtí	22. června 2020 (ve věku 73 let)
Místo úmrtí	Montorfano, Itálie
Výška	181 cm
Hmotnost	78 kg
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozice	Fotbalový útočník
Mládežnické kluby*
19??–19?? Milán
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly) 1965–1966 1966 1966–1967 1967–1973 1973–1977 1977–1978 1978–1979 1979 1979–1981 → Salernitana Milán → Savona Milán Řím Fiorentina Savona Rochester Lancers Savona 0190(10) 00200(0) 0290(15) 1410(72) 0820(28) 00800(0) 0250(10) 00600(3) 0540(24)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly) 1968–1974 Itálie 140(7)
Trenérská kariéra***
Roky Klub 1984 1988–1989 1989–1990 1990–1991 Lecco Solbiatese Bellinzago Pro Patria
Úspěchy
Mistrovství světa 1970 Itálie Mistrovství Evropy 1968 Itálie 1. italská fotbalová liga 1967/68 Milán Pohár PMEZ 1968/69 Milán Pohár PVP 1967/68 Milán 1972/73 Milán Interkontinentální pohár 1969 Milán
Další informace
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fotbalově vyrůstal v Miláně. Dva roky putoval po hostování (Salernitana a Savona). Od sezony 1967/68 byl již nedílnou součástí u Rossoneri. Ve své první sezoně vstřelil 15 branek a stal se nejlepším střelcem v lize a přispěl tím k prvnímu titulu. Velmi podařenou sezonu vylepšil ještě v poháru PVP 1967/68, když jej klub ovládl. V následující sezoně slavil vítězství jak v poháru PMEZ 1968/69, tak i v Interkontinentálním poháru. V poháru PMEZ vstřelil jako první italský fotbalista při finálovém utkání tři branky.[2][3]Spolu s Ferencem Puskásem a Alfredem di Stéfanem je jediným fotbalistou, kterému se tři branky ve finále této soutěže podařilo vstřelit. U Rossoneri zůstal do roku 1973 po vítězství v poháru PVP 1972/73.

I když měl 27 let, prezident klubu se mylně myslel že je na ústupu a tak jej prodal za 650 milionu lir do Říma.[4] U vlků ale pookřál. Ve druhé sezoně vstřelil 14 branek a pomohl klubu k 3. místu v lize. Jenže od sezony 1975/76 přišel herní propad a na začátku sezony 1977/78 odešel do Fiorentiny, kde jeho angažmá skončila propadákem. Poté hrál poslední roky kariéry v Savoně, kde také v roce 1981 ukončil kariéru. V roce 1979 odehrál šest utkání za Americký klub Rochester Lancers.

V anketě Zlatý míč, která hledala nejlepšího fotbalistu Evropy, skončil roku 1969 osmý.[5]

Po fotbalové kariéře se stal na krátkou dobu trenérem. V roce 1984 pomohl zachránit v soutěži Lecco. Poté trénoval Solbiatese, se kterým slavil postup do 4. ligy a poslední angažmá měl v roce 1991 v Pro Patrii, kde vydržel půl sezony.