Piatnitzkysaurus

Piatnitzkysaurus („ještěr A. M. Piatnitzkého“; pocta argentinskému paleontologovi ruského původu)[1] byl rod středně velkého teropodního dinosaura, žijícího přibližně před 170 milióny let (období střední jury). Jeho fosilie byly objeveny v Argentině (geologické souvrství Cañadón Asfalto). Jednalo se zřejmě o vývojově primitivního megalosauroida.[2]

Piatnitzkysaurus
Stratigrafický výskyt: Střední jura, asi před 170 miliony let
Kostra piatnitzkysaura na výstavě v Národním muzeu v Praze.
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaplazi (Sauropsida)
Nadřáddinosauři (Dinosauria)
Řádplazopánví (Saurischia)
PodřádTheropoda
InfrařádTetanurae
NadčeleďMegalosauroidea
ČeleďPiatnitzkysauridae
RodPiatnitzkysaurus
Binomické jméno
Piatnitzkysaurus floresi
Bonaparte, 1979
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

Holotyp představuje nedospělý exemplář o délce asi 4,5 metru a hmotnosti kolem 275 kg.[3] Některé odhady délky však udávají až 6 metrů[4] a hmotnosti dokonce až 750 kilogramů.[5] Jednalo se o středně velkého dravého dinosaura, lovícího zřejmě mláďata sauropodů a jinou menší až středně velkou kořist.

Piatnitzkysaurus floresi - rekonstrukce.

Zařazení

Piatnitzkysaurus byl formálně popsán argentinským paleontologem Josém F. Bonapartem v roce 1979. Jediný dosud známý druh je typový P. floresi. Tento taxon byl pravděpodobně příbuzný mírně geologicky mladšímu rodu Piveteausaurus, objevenému ve Francii.[6] Dalším blízce příbuzným taxonem byl jiný argentinský teropod rodu Condorraptor.[7]

Paleoekologie

Tito teropodi žili v ekosystémech obývaných mnoha druhy sauropodů a jinými poměrně velkými teropodními dinosaury, jako byl například bazální alosauroid druhu Asfaltovenator vialidadi. Tito teropodi patrně útočili na mláďata a staré nebo slabé jedince těchto sauropodů.[8]

Odkazy

Reference
  1. SOCHA, Vladimír. Nejpodivnější dinosauří jména. OSEL.cz [online]. 25. listopadu 2021. Dostupné online. (česky)
  2. Informace na webu Prehistoric Wildlife (anglicky)
  3. Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 89 (anglicky)
  4. Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.
  5. Benson, R. B. J., Campione, N. E., Carrano, M. T., Mannion, P. D., Sullivan, C., Upchurch, P., & Evans, D. C. (2014). Rates of Dinosaur Body Mass Evolution Indicate 170 Million Years of Sustained Ecological Innovation on the Avian Stem Lineage. PLoS Biology, 12(5), e1001853. http://doi.org/10.1371/journal.pbio.1001853
  6. Archivovaná kopie. fossilworks.org [online]. [cit. 2019-09-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-29.
  7. Rauhut, O. (2005). Osteology and relationships of a new theropod dinosaur from the Middle Jurassic of Patagonia. Palaeontology. 48(1): 87-110.
  8. SOCHA, Vladimír. Asfaltový lovec nejstarším alosauroidem. OSEL.cz [online]. 18. března 2021. Dostupné online. (česky)

Literatura
  • Bonaparte, J. (1979). Dinosaurs: A Jurassic assemblage from Patagonia. Science. 205, 1377-1379.
  • Rauhut, O. (2004). Braincase structure of the Middle Jurassic theropod dinosaur Piatnitzkysaurus. Canadian Journal of Earth Science. 41, 1109-1122.
  • Brusatte, S. L., Benson, R. B. J., and Xu, X. (2010). The evolution of large-bodied theropod dinosaurs during the Mesozoic in Asia. Journal of Iberian Geology. 36: 275-296.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.