Petro Šelest

Petro Juchymovyč Šelest (ukrajinsky Петро Юхимович Шелест, rusky Пётр Ефимович Шелест, 14. února 1908 Andrijivka – 22. ledna 1996 Moskva) byl ukrajinský komunistický politik.

Petro Šelest
Stranická příslušnost
Členství	Komunistická strana Ukrajiny Komunistická strana Sovětského svazu
Narození	1.jul. / 14. února 1908greg. Andrijivka
Úmrtí	22. ledna 1996 (ve věku 87 let) Moskva
Místo pohřbení	Bajkovův hřbitov
Choť	Iraida Pavlovna Šelest
Děti	Shelest Vitaly
Alma mater	State Higher Education Institution “Pryazovskyi State Technical University”
Profese	státník a politik
Ocenění	Leninův řád medaile Za pracovní udatnost medaile Za udatnou práci za velké vlastenecké války 1941–1945 Řád rudé hvězdy Hrdina socialistické práce … více na Wikidatech
Podpis
Commons	Petro Shelest
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Narodil se v chudé rolnické rodině v Charkovské gubernii, pracoval v železničních dílnách. V roce 1923 vstoupil do Komsomolu a v roce 1928 do komunistické strany. Absolvoval metalurgický institut v Mariupolu a po službě v Rudé armádě zastával řídící funkce v různých průmyslových podnicích, od roku 1940 byl profesionálním partajním funkcionářem. Díky spojenectví s Nikitou Sergejevičem Chruščovem stanul v roce 1957 v čele stranického výboru Kyjevské oblasti a v roce 1963 se stal prvním tajemníkem Ústředního výboru Komunistické strany Ukrajiny. Od roku 1964 byl členem politbyra ÚV KSSS a od roku 1966 členem předsednictva Nejvyššího sovětu Sovětského svazu. Třikrát mu byl udělen Leninův řád (1958, 1968 a 1971).

Patřil k hlavním iniciátorům invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968, kdy osobně převzal od Vasila Biľaka takzvaný zvací dopis.[1]

Jako faktický šéf Ukrajinské sovětské socialistické republiky vládl tvrdou rukou a nechal uvěznit řadu disidentů včetně Vjačeslava Čornovila, zároveň však usiloval o větší autonomii Ukrajiny zejména v ekonomických otázkách, podporoval výuku a vydávání tisku v ukrajinštině.[2] V roce 1970 vydal knihu Naše sovětská Ukrajino, která byla kritizována za nacionalistický obsah a stažena z prodeje. V roce 1972 byl v čele Ukrajiny nahrazen Volodymyrem Ščerbickým a povolán do Moskvy na funkci zástupce předsedy vlády, o rok později byl donucen ze „zdravotních důvodů“ rezignovat na místo ve vládě i v politbyru. Po odchodu z politiky pracoval v leteckém výzkumu, návrat na Ukrajinu mu nebyl dovolen.

Jeho syn Vitalij Šelest je jaderný fyzik, člen-korespondent ukrajinské Akademie věd.