Petr Šedivý (sochař)

Sochař Petr Šedivý se narodil 19. říjen roku 1948 v Praze.[1] Vyučil se soustružníkem a po složení talentových zkoušek na Akademii výtvarných umění v Praze (AVU) byl pro nesporný talent přijat bez maturity, což mu bylo na základě dispenzu prominuto rektorem AVU Františkem Jiroudkem. Vystudoval u prof. Karla Lidického a prof. Miloše Axmana na AVU v roce 1976.[2] Po studiu na AVU nastoupil jako odborný asistent v ateliéru sochy u profesora Jiřího Bradáčka. Po Bradáčkově smrti v roce 1984 pokračoval na AVU v pedagogické činnosti jako asistent sochaře Miloše Axmana. Koncem 80. let se účastnil řady významných výstav, které spoluvytvářeli kulturní nivea tehdejší rychlé transformace a předcházeli přelomu společenského zřízení. Za všechnu můžeme jmenovat Sochařské setkání ve Vojanových sadech (1986), Město, sochy, film v Galerii Jaroslava Fragnera (1988) a Salón pražských výtvarných umělců '88 v Bruselském pavilonu. V roce 1988 dostal za svou výtvarnou činnost od Česko-americké vzdělávací organizace Fulbright stipendium na studijní roční pobyt v USA. V Americe působil na State University of New York at Buffalo, kde se zabýval dekonstruktivistickými kompozicemi a zúčastňoval se výstav. Po návratu do Československa mu v roce 1990 byla nabídnuta pozice Part time professor na této univerzitě v ateliéru sochy, kterou přijal. Autor dnes žije a pracuje v Praze v Bohnicích a zabývá se především ilustrací a drobnou plastikou.

Petr Šedivý, Výduch z metra (model), 1981, Náměstí Jiřího z Poděbrad, Vinohrady, Praha 2

Petr Šedivý už za studií tíhnul k výtvarným dílům do architektury a v době po studiích vytvořil pro veřejný prostor a architekturu, především pro stavbu pražského metra, hned několik děl. Nejodvážnější autorova realizace je kašna a průduch metra na náměstí Jiřího z Poděbrad, kterou vytvořil ve spolupráci s architektkami stejnojmenné stanice metra Beryl Schütznerovou-Filsakovou a Annou Hübschmannovou, kterou navrhl v roce 1978, kdy autorovy bylo 30 let a měl dva roky po absolvování vysoké školy. Ventilační komín je rozkročen na hraně architektury a objektu – abstraktní sochy. Dílo bylo podobně jako celá rodina komínů pražského metra několikrát inspirací pro současnou generaci výtvarných umělců například pro vizuálního umělce Philipa Topolovace, umělce pracujícího pod pseudonymem Epos 257, malíře a streetartistu Pavla Šebka, grafika Jana Šrámka a konceptuálního umělce Vladimíra Turnera. Rovněž je dílo hojně publikováno například v publikaci Jana Charváta věnované pražským komínům metra „Nádech, výdech“.

Petr Šedivý, Sjednocená Evropa, fontána, 1981

Petr Šedivý, Sjednocená Evropa, fontána, 1981 b

Nejslavnější je jeho fontána "Sjednocená Evropa" z roku 1981 vzniklá právě v rámci stavby pražského metra na náměstí Jiřího z Poděbrad. Autor se inspiroval projektem všeobecné mírové organizace - "Smlouva o nastolení míru v celém křesťanstvu", kterou tento český král inicioval. Téma odpovídalo tehdejšímu zadání libreta výzdoby stanice metra - "Jiří z Poděbrad – český král", ke kterému ovšem oproti dobové zvyklosti (viz stanice metra Želivského) přistoupil zcela abstraktním jazykem. Dílo vytváří žulový disk na betonovém základně. Divoce a drsně modelovaný povrch disku odkazuje k obsahu díla. Je symbolem politických, náboženských ideologických rozporů a střetů. Kotouč je v prostředku modelací přelomen stejně jako byl rozdělena společnost v Evropě v době náboženských válek, a i v době studené války, kdy dílo vzniklo. Plocha disku může ironicky odkazovat ke středověkému světonázoru, stejně jako přepadávající kaskády do vodní hladiny naznačují naději na konečné ideové smíření. Svým tvaroslovím je jedinečnou ukázkou objektu sochy na pomezí architektury pracující s dobovou brutalistní estetikou. Dílo bylo hojně publikováno, a to dokonce v americkém profesním časopise Architecture v roce 1982.

V roce 1989 uspěl v soutěži se svým návrhem pítek pro výstupu stanice metra Křižíkova dohromady s uznávaným sklářským umělcem Václavem Ciglerem, který pro vestibul stanice navrhl světelné objekty. Šedivého žulová pítka v tvarosloví radikální geometrické abstrakce byla realizována roku 1988 ale odstraněna byla bez vědomí a souhlasu autora po povodních roku 2002 stejně jako Ciglerovy skleněné objekty.

• Galerie hlavního města Prahy
• Národní galerie v Praze
• Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích