Epos 257

Roku 2009 anonymně rozmístil po centru Prahy na třicet balíků sena způsobem, jakým se tak obvykle činí po sklizni[9]. Jeho počin byl však (zejména bulvárními médii) následně spojován s obecným ohrožením nebo dokonce s terorismem.[9] Po čase akci zopakoval v rámci realizace pro piazzetu Národního divadla, tentokrát však již záměrně s veškerým úředním povolením.[6]

V testování veřejného prostoru i v rámci vztahu s legislativou pokračoval Epos i o rok později. Tehdy plotem ohradil prostor na Palackého náměstí v Praze (na němž platí výjimka umožňující veřejná shromáždění bez ohlášení a které je tak označováno za český „Hyde Park“) o výměře padesáti metrů čtverečních. Uvnitř vymezeného místa se přitom nenacházelo ani neodehrávalo cokoliv jiného než mimo něj. Absurdní ohrada na náměstí vydržela 54 dní. Po takto dlouhé době se úřadům ozval sám umělec. Tato umělcova práce bývá spojována s poukazováním na určitou lhostejnost k zacházení s veřejným prostorem a neopodstatněnost některých omezení, která se s ním pojí.[10]

Opakovaně se Epos 257 ve své činnosti věnuje také billboardům. V projektu Portrait z roku 2013 zacházel s portrétem coby tradiční výtvarnou disciplínou, když před tehdejšími prezidentskými volbami vyřízl obří tváře obou finalistů z gigantických plakátů a následně je zarámoval. Zatímco pozůstatky billboardů postrádající tváře politiků ponechal na místě, sklem opatřená zpodobnění instaloval umělec naproti sobě. Díky přirozené vlastnosti skla odrážet obraz od svého povrchu tak do tváře jednotlivých „protipólů“ vzájemně pronikal zrcadlící se obraz politického soka. Gigantickou podobiznu vítězného Miloše Zemana krátce po jeho zvolení Epos ještě umístil do Národní technické knihovny.[11]

Na podzim roku 2014 obrátil Epos svou pozornost na politické kampaně před tehdejšími komunálními volbami. Do nich se zapojil, když distribuoval letáky vybízející k ničení vizuální propagandy politiků v městském veřejném prostoru. K tomu měl sloužit jednoduchý návod na výrobu malého „granátu“ z žárovky, lepenky a barvy. Sám autor potom se svými „jednotkami“ potřísnil na stovky pražských billboardů. Již předtím Epos na billboardy pálil z ručně vyrobené zbraně. Podle vlastních slov tak odkazoval nejen na principy guerilla artu, ale i na abstraktní expresionismus a techniku drippingu.[12][13]

Jeden z nejnovějších umělcových počinů Retroreflexe je rozsáhlý a mnohovrstevnatý projekt dokončený roku 2017. Jeho ústřední část, mozaiku z 256 autentických dopravních značek, Epos umístil na fasádu jednoho z domů na pražské Knížecí ulici. Materiál pro symbolickou mapu hlavního města přitom výtvarník získal prostřednictvím rozsáhlé výměny jednotlivých značení po celé metropoli.[14] Víceznačný název odkazuje nejen na doslovně odrazivé vlastnosti dopravních značek, ale znovu i na spojitost obecnější – celá práce představuje reflexí umělcových výprav do útrob metropole. Výstavní část projektu se potom nacházela přímo v prostorech korza pražského Veletržního paláce – tedy na místě, které prostřednictvím rozměrné prosklené stěny nabízelo symbolický dialog s ulicí.[14]

Celou práci posléze Epos rozšířil ještě o další rovinu, když byl vstup na výstavu podmíněn výměnou libovolné bankovky za bankovku novou. Veškeré zúčastněné peníze tak byly symbolicky „vyprány“. Akt důkladné směny kus za kus návštěvníkům nejen poodkrýval princip, na kterém byla vytvořena některá díla na výstavě, ale také je nevědomě zapojil do vzniku dalšího uměleckého díla. Sám autor totiž igelitovou tašku s nastřádaným obnosem poslal do dražby. Dílo pojmenované 3080 transakcí, které tvořily bankovky v celkové hodnotě 878 600 Kč se mu podařilo prodat za 1 100 000 korun bez aukční provize. Transakce číslo 3081 z něj tak učinila nejdražšího českého umělce mladé generace[15][16].

Zatím posledním velkým projektem Epose 257 zůstává Dýmová hora z roku 2019 vztahující se nejrůznějšími prostředky k problematice bezdomovectví.[17]. Podobně jako je tomu v případě Retroreflexe, byla i tato práce uskutečněna jak v institucionálním, tak zčásti přímo ve veřejném prostoru. Na stejnojmenném místě v pražském Třebešíně vytvořil Epos společně s bezdomovcem a bývalým kameníkem Marcelem památník odkazující na místní komunitu lidí bez střechny nad hlavou.[18] V Muzeu hlavního města Prahy a posléze v Múzeu mesta Bratislavy byla v rámci projektu pro změnu prezentována rozsáhlá sbírka předmětů, které umělec během několikaletého mapování zaniklého společenství nashromáždil. Komplexní ráz projektu potom dotvořily záznamy četných rozhovorů s lidmi bez domova, nebo mezioborová konference o vyloučených městských místech a doplnit by jej měla rovněž chystaná publikace na stejné téma[19].

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Epos 257
• Epos 257 v informačním systému abART
• Příběh bájného jezdce – článek o Eposovi 257 na webu Artikl