Peter Pirquet

Pocházel ze starobylé šlechtické rodiny z Lutychu.[2] Absolvoval právní studia. V letech 1859–1861 působil v aktivní službě jako důstojník rakouské armády. V období let 1861–1868 byl diplomatem v Kasselu, Bruselu, Paříži a Římě. Diplomacii opustil s titulem legačního tajemníka.[1]

Zapojil se i do politiky. V letech 1871–1884 a 1890–1896 zasedal jako poslanec Dolnorakouského zemského sněmu. Zastupoval kurii velkostatkářskou. Patřil do centralistické a provídeňské Strany ústavověrného velkostatku.[1]

Byl také poslancem Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam nastoupil v doplňovacích volbách roku 1874 za velkostatkářskou kurii v Dolních Rakousích. Slib složil 27. února 1874. Mandát zde obhájil ve volbách roku 1879, volbách roku 1885 a volbách roku 1891.[3] V roce 1874 se uvádí jako baron Peter von Pirquet, statkář, bytem Hirschstetten.[4]

V parlamentu zastupoval blok ústavověrných (tzv. Ústavní strana, centralisticky a provídeňsky orientovaná), v jehož rámci představoval křídlo Strany ústavověrného velkostatku.[5][2] Po dalších volbách se na Říšské radě uvádí v říjnu 1879 jako člen staroněmeckého Klubu liberálů (Club der Liberalen).[6] Od roku 1881 byl členem klubu Sjednocené levice, do kterého se spojilo několik ústavověrných (liberálně a centralisticky orientovaných) politických proudů.[7] Za tento klub uspěl i ve volbách roku 1885.[8] Po rozpadu Sjednocené levice přešel do frakce Německorakouský klub.[9] V roce 1890 se uvádí jako poslanec obnoveného klubu německých liberálů, nyní oficiálně nazývaného Sjednocená německá levice.[10] I ve volbách roku 1891 byl na Říšskou radu zvolen za klub Sjednocené německé levice.[11]

V závěru života se stal stoupencem mírového hnutí a byl přítelem Berthy von Suttnerové.[1]

Zemřel v říjnu 1906 na svém statku.[2]